Jak jsem se konečně odhodlala začít psát blog

Začít s blogem není opravdu legrace. Ten začátek je těžký.

Já sama jsem už smazala 3 vzniklé blogy, pořád se mi nelíbil název blogu, pak jsem nevěděla o čem psát, tak jsem napsala nějaké slátaniny, no pořád to nebylo ono.Pak jsem si říkala, že je to hloupost psát o sobě, že to nikdo číst nebude a ani mě to nijak netěšilo. A blog se přeci zakládá pro potěšení, ne?!

Tak jsem na to šla z jiné strany.Uvědomila jsem si, jaký život vlastně žiju teď, že jsem maminka na MD, že ji trávím s mým třetím (a posledním) dítětem a že žiju úplně obyčejný život v domácnosti,točím se kolem dětí, vařím, chystám, peru, uklízím,jezdím,vyzvedávám z kroužků a další a další povinnosti. Jenomže co já? Přes den mě napadne spousta myšlenek a úvah, některé si zaznamenám, něco si dokonce i vytyčím za cíl, který bych si mohla splnit v rámci svého rozvoje.Na rovinu totiž píšu,že rozhodně nejsem maminka, která vše zasvětí jen svým dětem a své rodině a sebe zanedbává. Nezanedbávám se, ale nemyslím teď fyzicky, ale psychicky především. Na mateřské jsem potřetí, jak už jsem zmínila, tak mám přeci jen víc času rekapitulovat ty roky předtím. A proto že se blíží pomaloučku i závěr té třetí mateřské,napadlo mě podělit se o svoje zážitky a hlavně myšlenky na tomto blogu. Protože to co já si nenapíšu, to hned zapomenu. A pak se hrozně divím, že jsem na to nepřišla už dřív.

Takhle to mám bohužel i s knížkami z knihovny,vidím pěkný obal,zaujme mě název, celá natěšená si ji přinesu domů, začtu se do první stránky a zjistím, že jsem to už četla. Naštěstí mě už paní knihovnice hned u počítače upozorňuje, že "tento titul už jste měla půjčený, budete ho chtít znovu?" No jasně, že ne, přeci neukážu, jak mám děravou hlavu,že?!

Nějak jsem odbočila od tématu, ale to hlavní jsem napsala. A hlavně jsem se rozhoupala napsat první příspěvek a v hlavě už se mi honí další témata. Takže, začínáme...

Přidala jsem si k příspěvku obrázky, jak si představuji jednou samu sebe u notebooku,blogující,  s kávičkou, pěkný účes, úsměv na tváři, uklizený byt, no idylka!