Proč nemám ráda pátky

Pátky nemám ráda. Je to divné, měla bych se těšit na nastávající víkend a představovat si, co všechno zažiju s rodinou, ale namísto toho se děsím už předem. Především toho, co proboha zase budu vařit.
 
Schválně jsem se šla teď podívat do ledničky, co mi nabídne. V prvním regále 4 bílé jogurty (proč tolik, když to u nás nikdo nejí?),otevřený rajský protlak (už s bílou plísní na povrchu). Druhý regál nebo přihrádka na tom byla lépe - ochucené jogurty, pomazánkové máslo, máslo obyč., šunky, plátkové sýry, vajíčka. No ale dole v šuplíku mi shnila zelená paprika a mrkev začala kvést (v obale!).
Nahoře mám prokousnuté droždí v obale (nejmenší měl hlad už v obchodě) a kečup, hořčici a oschlou cibuli.
Tak z těchto ingrediencí zítřejší oběd nevykouzlím. To by nedokázala ani Anuše Kejřová nebo " Sandtnerka"
 
A to mám v diáři každý pátek napsanou poznámku, že musím nakoupit.
Mě to ale příšerně nebaví. Navíc zrovna v pátek před víkendem jsou všichni v obchodech, to mě ubíjí, to mačkání, dýchání za krk u pokladny a přehrabávání v zelenině a v pečivu obzvlášť.
 
Strašně závidím všem hospodyňkám, které mají nakoupeno už několik dní předem a dokonce mají i sepsaný jídelníček alespoň na týden dopředu.
 
Když jsem se jednou zmínila před kamarádkou, že já to dělám tak, že v sobotu vstanu, připravím dětem a sobě snídani a tak kolem půl desáté začnu vymýšlet co bychom mohli mít ten den k obědu, úplně se zhrozila. Já vím, tohle už fakt není normální. Myslela jsem si, že když budu mít velkou rodinu, že mě to donutí alespoň se sepsáním jídelníčku, ale kdepak! 
Každé pondělí si opisuji jídelníček ve školce  pro inspiraci. Ani jednou jsem se ho nedržela, ani jednou nic neuvařila podle něj. Je to zbytečné. A přitom tak ráda jím, hlavně českou kuchyni.
 
Baví mě prohlížet si kuchařské knihy, představuju si jak se s tím a s tím receptem vytasím před rodinou, ale ouha! Chybí mi ta vůle dotáhnout to do konce.
 
No, teď mi ovšem nezbývá nic jiného než jít, sepsat si seznam na zítřejší nákup a s klidnou duší jít spát.
 
PS: Zítra o půl desáté to taky stihnu :)

 

Julie Child by mě určitě vzala tím válečkem po hlavě za to, co v kuchyni předvádím

(nebo spíš nepředvádím) 

 

 

 Ale tohle bych mohla vyzkoušet, tuhle knížku doma ještě nemám

 

 

a ještě jsem objevila v antikvariátu další perly, to je nádhera

 

až budu ve své kuchyni popíjet vínko a usmívat se při přípravě jídla, to bude slast!

 Anuše Kejřová, její " Úspornou kuchařku" mám taky doma,

ale jenom jí ráda listuju... pro inspiraci.