Volný čas

Můj volný čas se díky dětem značně změnil. V lepším i horším smyslu.

Když se na svůj volný čas dívám současnýma očima, téměř vše se změnilo od předmateřských dob. Nemám úplnou svobodu oddávat se příjemným záležitostem týkající se jen a jen mé osoby, pokaždé musím připočítat i děti, ale když se nad tím tak zamýšlím i ony obohatily můj volný čas o zcela nové společné aktivity.

Tím že jsem s nimi doma a téměř vše dělám s nimi, vrací se mi s nimi i moje dětství a dávno zapomenuté zážitky. Děti moc baví i moje příběhy z dětství, co jsem vyváděla a nad čím jsem přemýšlela. Zjistila jsem, že si toho dost pamatuju, ale asi je to spíš tím, že mi moje zážitky z dětství právě moje děti připomínají.

A za to jsem vděčná.

 

Tak např. každý večer předčítám dětem z knížek, znovu si tím oživuju moje dětské knížky, znovu prožívám příběhy dětských hrdinů a s dětmi si můžu povídat "jejich řečí". Celkově mi knížky, ať už pro dospělé či děti, dělají radost. Ráda je nakupuji, čtu, shromažďuji a mám vždycky velké potěšení, když si novou knížku nesu z knihkupectví nebo dorazí balíčkem.

 

Pak mě ohromně baví vystřihovat vystřihovánky,  či nové pexeso, lepit a stavět papírové domečky pro panenky nebo vymalovávat omalovánky. Pro tyto účely nemám absolutně žádný problém jít nakoupit dětem do papírnictví veškeré náčiní a pak to všechno s nimi rozložit na koberci a piplat se v tom všem. Nádhera....většinou si k tomu pouštíme CD Svěráka a Uhlíře a je nám blaze.

Nebo hraní karet, společenských her či sledování starých dětských filmů, to miluju. My si je většinou pouštíme přes prázdniny, večer na spaní, když jsme všichni doma a pak si  opakujeme repliky, které se nám nejvíc líbily.

 

Ráda chodím s dětmi na procházky, podnikáme malé výlety po okolí, v létě hodně chodíme na hřiště a do cukrárny, mňam.

Prozíravě jsem si už před dvěma lety koupila nové kolo i se sedačkou, takže teď jezdíme do cukrárny na kolech a to se dětem moc líbí.

 

Mnohokrát jsem si kladla otázku, co mě vlastně skutečně baví. Kdyby se mě někdo zeptal, co mě nebaví, tak bych toho ze sebe vysypala spoustu a ani bych nemusela přemýšlet. Ale opak?

 

Díky knížce Projekt štěstí jsem

si uvědomila, že jsou to ty knížky a že mě bavily už v dětství jak jsem psala.

Proto mi dělá takovou radost jít večer číst dětem do postýlky a pak si sednout ke své knížce a nechat se vtáhnout do děje.

U těch dětských knížek je navíc krásné nechat se unést do světa Fantazie, kde vítězí dobro a láska nad zlem. Jako dítě jsem trpěla hodně bujnou fantazií a snila jsem i během dne, ale už jsem na to zapomněla. Díky dětským knížkám a filmům to můžu prožívat znova. Jen je škoda, že už se na to dívám těma dospělýma očima a nevěřím. 

 

A ještě jsem si vzpomněla na jednu věc, kterou jsem jako malá s oblibou dělala. Vystřihovala jsem si z různých časopisů články a pak je lepila do velkého sešitu, který jsem doplňovala kresbami a citáty - takové české Bravíčko, jen bez té sexuální poradny. Každý den jsem si s časopisem " hrála " a pak ho nechala kolovat mezi spolužačky, aby se poučily. Asi to byl trapas, ale mě to bavilo.

Ještě dnes si schovávám některé články nebo obrázky, které mě inspirují, tato záliba mi zůstala. Asi jsem se minula povoláním a měla vydávat nějaký lifestylový časopis :)

 

A co je ještě zajímavější, že se mi dostaly do rukou moje obrázky z dětství, dokonce jsou tam výtvory ze školky a téměř na každém je namalovaná princezna s krásnýma šatičkama nebo domeček se zahrádkou. Jak typické pro nás ženy, že?!