Obdivujete dámy z prvorepublikových filmů? Jejich grácie, elegance a to, jak kolem nich muži kroužili, nás asi ohromuje všechny. Nejedna z nás by chtěla prožít takové okamžiky jako Adina Mandlová, Nataša Gollová nebo Hana Vítová, jenže jak se v dnešní době vlastně stát dámou? 
Sama Adina Mandlová se vyjádřila k módě a životu za první republiky takto:
„ Diváci tehdy ještě považovali za samozřejmé, že vzdávají hold hercům tím, že přijdou v gala – vymydlení, učesaní a perfektně oblečení. A ženy se uměly strojit s opravdovým vkusem, což se, bohužel, s léty vytratilo. Já si totiž myslím, že uniformita oblékání souvisí s uniformitou myšlení. To, co dnes ženy převážně nosí, jim půvabu nepřidává. Džíny a tričko jsou snad praktické oblečení, ale potlačují ženskost. Vedle lesku však s třicátými lety zmizely i bezstarostnost a veselí, jež neoddělitelně patřily k velkolepému životnímu stylu bohaté země. A ten se nevrátí, protože se změnili lidé i život sám.“
Je známo, že když Adina začínala u filmu, ještě neměla tak vysoké honoráře, aby z nich mohla slušně žít. Proto se živila také jako manekýna v proslulém pražském salonu Rosenbaum. V ukázce určitě Adinu jako manekýnku všichni najdete...
Mít model od Hanny Podolské byl za první republiky sen snad každé ženy. Hanna Podolská bývala označována za českou Coco Chanel a její šaty, klobouky a pláště hrdě nosily ženy prezidentů, ministrů, či hvězdy filmového nebe. Salón Podolské opravdu udával tón československé módě a mezi jeho pravidelné zákaznice patřily např. Marie Baťová, Olga Scheinpflugová, Lída Baarová, nebo Hana Benešová.
Johanna Vošahlíková se narodila 16. května 1880 v rodině architekta. V rodině bylo šest dětí a když otec ve věku 44 let zemřel, Johanna se musela postavit na vlastní nohy a ještě pomoci živit mladší sourozence. U Anežky Fišerové v Celetné ulici se vyučila dámskou krejčovou, poté šila podomácku.
Po sňatku s akademickým malířem Viktorem Podolským si zařídila dílnu s jednou švadlenou. Firmě se dařilo, v roce 1914 ji přeložila do centra Prahy a v roce 1915 jsou v časopise Český svět publikovány fotografie jejího nově otevřeného salonu v Lucerně.
Hanna Podolská byla skutečně podnikatelka tělem i duší. Zaměstnávala desítky švadlen, měla vlastní kloboučnictví a kožešnictví a pořádala módní přehlídky. O svých modelech informovala ve svém vlastním módním časopise. Jako modelky jsou v něm vyfoceny např. automobilová závodnice Eliška Junková, nebo herečka Anna Sedláčková. Se salónem Podolská spolupracoval mj. i uznávaný fotograf František Drtikol. 
Bohužel po „Vítězném únoru“ 1948 byl Modelový dům Hany Podolské znárodněn a ačkoli dál existoval pod názvem Oděvní služba Eva, ztratil všechny kontakty v Paříži a sama Hana Podolská mohla ve svém podniku zůstat jen díky manželce tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda Martě, která si jej oblíbila a snažila se být také tak elegantní jako její předchůdkyně Hana Benešová. 
A nejslavnější šaty?Asi ty, které měla Adina Mandlová v Kristiánovi ve scéně v baru Orient. Byly z hedvábného saténu s kožešinovou štólou…
Příběh Hanny Podolské by mohl posloužit jako námět prvorepublikového filmu.
Její úspěchy, dobré postavení ve společnosti a jmění, kterého v životě dosáhla, nebylo ale důsledkem štěstí ani náhody, ale talentu, příjemné, nekonfliktní povahy a především tvrdé a cílevědomé práce.
Žádné komentáře:
Okomentovat