Poprvé na Kryštofech a poprvé v Mikulově

Byla jsem pozvaná od své sestry Lenky zúčastnit se Kryštof kempu v Mikulově.  Byla to štreka z Trutnova až do Mikulova, přes celou republiku, ale cesta byla suchá, místy mokrá (text Buty) a já jsem si pouštěla jedno pěkné cédéčko za druhým, takže mi to utíkalo. A dobrý bylo, že od Pardubic do Velké Bíteše za mnou jel Hradečák a já jsem pak do Mikulova taky jela za hradeckým autem. Podle směru cesty mířili taky do kempu. 

My jsme byly s Lenkou ubytované v penzionu Nikolsburg (původní název Mikulova). Do stanu se nám nechtělo, už nejsme žádné puberťačky :)

Po celém areálu kempu byly rozmístěné workshopy jednotlivých členů kapely Kryštof, kde si fanoušci mohli vyzkoušet např. hudební školu a zazpívat si nejhranější skladbu Cestu přímo s Richardem Krajčem.

My jsme si s Lenkou vyzkoušely vodní piano a nechaly se vyfotit před
" hanbatým " obrázkem kapely v plavkách s těly kulturistů.

Pro děti tu byl ráj. Mohly si užívat muzikiádu nebo indiánskou vesničku, malování na obličej, různé soutěže a hlavně dopravní hřiště přímo v areálu.

My jsme si užívaly jídlo i pití, všechno tady bylo domácí, čerstvě připravené, žádné polotovary. Jenom na chutný hot dog s osmaženou cibulkou jsme si zašly dvakrát.

A o půl šesté to vyvrcholilo, protože začal hrát Kryštof. My jsme seděly až nahoře na lavičce v amfiteátru a měly jsme pěkný výhled. 

Já jsem se u písniček moc nechytala, protože znám jen pár, ale líbily se mi všechny a hlavně v tom amfíku to mělo úplně jinou atmosféru.


Živý koncert pod otevřeným nebem, v dálce vinice, které se táhly až k vrcholu Svatého kopečka, může být něco dokonalejšího? 


A když jsem se ještě rozhlédla kolem sebe, překvapilo mě jaké různé věkové skupiny tam byly. A úplně nás s Lenkou odzbrojila jedna starší dáma, která si přišla poslechnout koncert a ostatní jí pomáhali sednout si na lavičku. Ta přátelská a až solidární vstřícnost mě fakt dojímala.
A v celém areálu to bylo cítit. Nikdo na nikoho nenadával, obsluha ve stáncích byla usměvavá, neznámí lidé se dávali do řeči, pomáhali si navzájem, fakt fajn festival.

Hřeb celého koncertu byla unesená nevěsta, kterou Richard "vytáhl" nahoru na pódium a všichni jsme pak očekávali ženicha, který za pět minut přišel a byl takový borec, že před námi zazpíval a ještě si zaplaval v davu. Co by neudělal pro svoji novomanželku. Dokonce i výslužku měl pro kapelu připravenou. Bylo to moc dojemné a milé...ženich se s námi rozloučil se slovy, že na tuhle svatbu teda nezapomene! To se mu nedivím :)

My jsme se po koncertě vrátily z kempu do města na večerní prohlídku a vůbec jsme neudělaly chybu. Naopak.
Venku na náměstí a v celém centru to žilo, lidi degustovali víno, posedávali v otevřených zahrádkách, procházeli se po centru, debatovali. Večerní Mikulov ožil.

Šly jsme se projít k zámku, už ta cesta osvětleným městem byla mystická a co teprve ten výhled na celý Mikulov ze zámeckých hradeb.

Cestou jsme si vtipně vyprávěly duchařské příběhy a pak jsme se rozhodly, že se ještě podíváme na Kozí Hrádek, který se tyčí nad městem a byl blízko náměstí. Šly jsme k němu takovými uzounkými uličkami, na cestu nám svítily oči toulavých koček a všude nás doprovázely vinné sklípky. Samozřejmě že jsme se pěkně bály, ale když už jsme se vyhecovaly navzájem, tak jsme šly dál.

Když jsme se vyšplhaly nahoru, zase nás čekal krásný výhled na večerní město. Jediné co mi kazilo ten pěkný dojem byl neustálý štěkot psa. Ozývalo se to z věže hrádku a já jsem se začala strachovat, že toho nebohého psa tam někdo nechal a on tam steskem pojde. Chtěla jsem ho zachraňovat, ale ve tmě to fakt nejde. Vrátily jsme se zpátky a já jsem s úlevou uslyšela ten štěkot od domu. Takže žádný opuštěný pes, to jen ozvěna způsobila, že jsem si mylně myslela, že se ozývá z věže.

Pohled z Kozího Hrádku na město

Zato nám cestou z hrádku hrála živě cimbálovka. Tak jsme se na chvíli zaposlouchaly. Byl to neskutečný zážitek!

 Ráno jsme se šly nasnídat do tohoto sgrafitového domu u Rytířů. Ty vrata úplně vlevo nás dovedly dovnitř na dvorek do kavárny, kde podávali slané pohankové palačinky Gallete plněné vejcem, slaninou a já jsem si ještě k tomu přidala rajčata. Neobvyklé, ale dobré.








Začalo pršet a my jsme se rozhodovaly co podnikneme dál. Chtěly jsme se jet koupat do přírodního lomu kousek za městem, ale v dešti se nám tam nechtělo. Zkusily jsme se vydat autem na Svatý Kopeček. Bohužel autem se tam nedá dojet. Musely bychom kilometr strmě do kopce a to se nám taky nechtělo. Takže jsme se vydaly vypátrat ten lom. A neudělaly jsme chybu. Byl tam klid, pár lidí, panenská příroda a příjemná voda. A ani nám pak nevadilo, že jsme zmokly, stejně jsme byly mokré.



 



Krásně jsme zakončily celý nezapomenutelný víkend v Mikulově. Taky díky Lenko!







A mimochodem, představ si, že ten krásný kamenný dům u lomu i s těma vinnýma sklípkama je na prodej!
Tam by se krásně žilo, to by byl ráj!