Den plný netopýrů, pavouků a ropuch

Dnešní příspěvek zahájím hláškou, která plně vystihuje moje pondělní ráno a která je z mého velmi oblíbeného filmu Svatební cesta do Jiljí.

Josef Abrhám chtěl po Libušce Šafránkové, aby ho ráno vzbudila telefonem po způsobu arabské zdvořilosti:

" Vstávej, můj červánku,

je den plný jasu,

den plný mléka,

den plný fazolí"

Namísto toho mu zazvoní telefon a v něm se ozve:

 

" Červánku, den je plný netopýrů,

pavouků a ropuch"

 

 

Tak tenhle den jsem měla já, protože jsem hned ráno vyčistila pressovač a když jsem si po čištění chtěla připravit kafe, nic. Káva se namlela, ale netekla. Jednoduše nešla vodyado trysek a já musela volat opraváře. Toho, co nám spravoval indukci (jak si možná pamatujete). Když kávovar rozdělal, zjistil, že to bude skutečně vážnější než to vypadalo a s milým kávovarem odjel do opravny. Tak tu teď musíme se Zbyňkem chlemtat instantní kávu. Jsme rozmlsaní, protože s láskou vzpomínáme na naše dobré presso a těšíme se jak malí na náš opravený kávovar.

 

A aby těch netopýrů, pavouků a ropuch nebylo málo, na blogu se mi záhadně ZTRATILY všechny komentáře. Nastavila jsem si u nich, aby mi je mohl přidávat kdokoliv bez přihlášení na Google, a teď mám oči pro pláč, protože všechny jsou pryč a nejde to vrátit zpátky. Alespoň já teda nevím jak. Tak tohle je ale vyloženě podpásovka a v první chvíli jsem zanevřela na veškerou techniku a byla i v pokušení smazat svůj blog. Byla jsem bez nálady cokoliv dělat a pokračovat. Protože jsem si moc cenila všech komentářů a měla jsem radost za zpětnou vazbu na moje příspěvky....co naplat, život jde dál....

A do toho všeho marasu jsem dočetla knížku od Magdy Váňové Tereza a ta mě úplně dodělala. Ne proto, že by byla tak skvělá, naopak. Četla se sice dobře ( i když jsem ji hodně přeskakovala), ale to teda byla limonáda a naprosto neuskutečnitelná. Vysvětlím proč.

Hlavní hrdinka Tereza, redaktorka ve výtvarném časopise, matka téměř dospělé dcery, žije v nefunkčním manželství. Její muž ji podvádí, ponižuje ji, nemá o ni zájem, nestará se o napravení jejich vztahu.
Na druhou stranu mu vyhovuje její plný servis - navařeno, nažehleno, uklizeno a volnost. Ona je však nespokojená a požádá o rozvod, čímž ho předběhne, protože ho jeho milenka tlačí do kouta. Tak tohle jediný se mi líbilo na Tereze, že se rozhoupala a uskutečnila to. Navíc se i dokázala odstřihnout od kamarádky, která ji jen využívala, to dokáže málokdo.
Jenže pak už to byla slaďárna, protože zrovna v tu chvíli na scénu přichází její spolužák, který před revolucí emigroval do Francie tuším, a je pohledný, bohatý a bez závazku a o Terezu má velký zájem. Nabídne jí místo ředitelky jeho galerie a bere ji na dovolenou do Švýcarska. Takže takový princ na bílém koni, který se ukáže že je ten pravý a že na ni vlastně celou dobu čekal!

Mně to přišlo trapný a přemýšlela jsem, jestli kdybych čistě hypoteticky coby rozvedená se třema závazkama na krku taky narazila na takového prince...těžko! To je pohádka.

Měla jsem ale oči na šťopkách a rozhlížela se kolem sebe a dva zážitky jsem si skutečně odnesla. První z benzinky, kdy jsem tankovala a vedle ke stojanu přijel rozsypaný ford s otevřeným okýnkem (pršelo!) a z něj vystoupil malý, břuchatý chlap. Přes stojan na mě "mrkal" a povídá mi:
" Pani, v Trutnově neprší a tady ve Svobodě jó". To byl první zážitek a druhý na sebe nenechal dlouho čekat.  Opět pršelo, doslova lilo a já jsem vyjížděla z parkoviště od školy a nezaplatila jsem lístek na parkování, protože jsem odjížděla v limitu a nenapadlo mě, že ho musím mít potvrzený. Jenže jsem už byla najetá u závory, za mnou další auto, tak jsem vyběhla ven k automatu a když jsem utíkala zpátky, otevřely se dveře u auta za mnou a vystoupil z něj mladík, o něco starší než já - plešatý, brýlatý a smál se co to tam nacvičuju. Tak jsem se snažila být děsně vtipná, z vlasů mi kapalo, oblečení se mi úplně přilepilo, musela jsem vypadat děsně.

Je ale zajímavé a možná se pletu, ale napadla mě jedna věc, která se mi už několikrát stala a i jsem o ní mluvila s mojí sestrou. Když jsem pěkně oblečená, hlavu načesanou a cítím se perfektně a sebevědomě si vykračuju, vím, že se mužští podívají, ale tím to taky končí. Ještě nikdy mě nikdo neoslovil. Ale čím hůř vypadám a i se cítím prachbídně a působím tiše, vždycky mě někdo osloví nebo si se mnou začne povídat a nejen muži i ženy. Nevím, jestli to souvisí i s mým chováním, ale už jsem si toho všimla. Asi dotyčná žena, která působí bezbraně a skromně je pro muže větším magnetem než  sebevědomá krasavice, které se ostatní bojí. No nevím, možná je to opravdu jen moje domněnka.