Jak si vylepšit slovní zásobu

Člověk se učí celý život.

Já se například učím u psaní blogu. Nejenom trpělivosti, ale i postupnému rozšiřování své slovní zásoby. Zjistila jsem totiž, že nejen moje slovní zásoba, ale i  vyjadřování na mé mateřské dovolené je značně žalostné. Píšu sice jednoduše, ale se stále opakujícími se větami a obraty... zkrátka, mám se hodně co učit a pracovat na sobě. Napadlo mě najít si na internetu, jakým způsobem svoji slovní zásobu zlepšit, vybrousit, naučit se nová slova a obohatit tím svoje psaní, komunikaci i myšlení.

Při vyhledávání na mě vyskočil intenzivní test slovní zásoby na stránkách René Nekudy z blogu Tvůrčího psaní. Test je skutečně velmi intenzivní, protože si na něj máme vyhradit 3 hodiny. To se mi nechtělo, tak jsem si jen tak na zkoušku pročetla všech 38 zadání a udělalo se mi nevolno... z konečného hodnocení, kdy za každou správnou odpověď si máme připsat po jednom i dvou bodech bych nedosáhla ani na 200. V komentářích pod testem jsem se dočetla, že někteří studenti dosahovali přes 1000 bodů!!!

Kdo má chuť vyzkoušit si svoji zásobu, odkaz je zde:

http://www.renenekuda.cz/intenzivni-test-slovni-zasoby/

Po neabsolvování testu jsem hledala dál, na Wikipedii, kde je zveřejněný návod, jak si vytvořit návyky, které mi mají pomoci naučit se nová slova.


Buďte vášnivým čtenářem.
Zařaďte čtení do svého každodenního programu a držte se ho. Můžete vyzkoušet přečíst každý týden jednu knihu, nebo číst každé ráno noviny. Najděte si, co vám nejvíce vyhovuje a pokuste se, aby se pravidelné čtení stalo součástí každého vašeho dne.

Čtěte klasickou literaturu.
Nebojte se klasické, náročné literatury. Čtěte nové i staré romány, od českých i zahraničních autorů. Čtěte poezii. Nezval, Goethe, Jirásek, Faulkner, Virginia Woolfová, to vše je tu pro vás.

Čtěte online publikace a články.
Vyhledejte si eseje, úvahy, studie a blogy na nejrůznější témata. Čtěte recenze filmů a módní nebo jídelní blogy.
Mít bohatý slovník znamená vědět co to znamená vnitřní monolog i obyčejné plkání. Sečtělý člověk ví, kdo to byl Geoffrey Chaucer stejně jako Rosamunda Pilcher.

Vyhledejte si slova, která neznáte.
Když vidíte slovo, jehož význam neznáte, nepřeskakujte jej. Snažte se uhádnout, co může znamenat v kontextu věty a pak si jej vyhledejte ve slovníku a význam si ověřte.
Zvažte pořízení malého notýsku, do kterého si budete zapisovat nová slova, se kterými se setkáte, abyste si je mohli později dohledat. Pokud uvidíte nebo uslyšíte neznámé slovo, vyhledejte si jeho význam.

Čtěte slovníky.
Jednoduše otevřete slovník a ponořte se do něj. Čtěte si význam slov, která vám nejsou známa. Vyžaduje to pořízení kvalitního slovníku, aby vás čtení bavilo - vyberte si tedy takový, který má podrobné vysvětlivky významu slov, tak si je lépe zapamatujete a čtení vás bude bavit.


A jak nové návyky převést do běžného života?

 

Stanovte si cíl.
Pokud se rozhodnete obohatit svou slovní zásobu, stanovujte si cíle. Zkuste se naučit každý týden tři nová slova a zapracovat je do svého mluveného i psaného projevu. Pokud se budete stále snažit, můžete se tak naučit i několik tisíc nových slov, která si zapamatujete a budete je používat. Pokud nedokážete slovo zařadit efektivně a správně do věty, není součástí vaší slovní zásoby.

Víc pište.
Pokud to ještě neděláte, pište si deník, nebo si založte blog. Když své psací svaly nenecháte zakrnět, vaše slovní zásoba se bude utužovat. Zkuste napsat dopis starému známému a jděte do podrobností. Pokud jsou vaše běžné dopisy krátké a stručné, změňte to a napište delší dopis nebo email, než jste normálně zvyklí. Dávejte si na dopisech záležet, jako kdybyste psali esej ve škole. U psaní přemýšlejte.

Je pravda, že jsem si mnohem víc začala všímat v knížkách nebo ve filmech nových nebo časem zapomenutých výrazů. V pohádce se mi ohromně líbilo slovo - budiždřevo, podobné budižkničemu, ale ještě lepší!

Pro tohle obdivuji Zdeňka Svěráka, který se doslova mazlí s češtinou, vymýšlí vtipné rýmy do písniček, oživuje zastaralé výrazy. Ve svých povídkách i běžném projevu dává přednost spisovné češtině. V současné době vulgarit a přebírání cizích výrazů je Svěrákova krásná čestina doslova pohlazením po duši.

Zkusila jsem popřemýšlet a vybavil se mi výraz z nějaké pohádky, že má "vlčí mlhu" před očima, tak jsem to hned použila na Karolínku a Zbyněk mi na oplátku připomněl slovíčko "žinýrovat". Nádherný je taky darmošlap, kratochvíle, klokotat či brblat.

Ovšem úplně nejkrásnější jsou nářečí - to jsou slovní skvosty. Moje rodina totiž pochází z Moravy, já se sestrou z Hané a naše mamka z Valašska. Hanáčtina se mi zrovna moc nezamlouvá, neměla jsem ani čas se ji naučit. Odstěhovaly jsme se z Kroměříže, když mi bylo 10 let. Od té doby už zpíváááám česky.

Ale mamka si zachovala svoje valašské výrazy a občas si vzpomene na výrazy svojí maminky a to se pak můžeme s dětmi utlouct smíchy. Některé jsem si přisvojila i já - tož, šufánek, duchna, šak, papuče, hongat, děcka, loncat, gaťky, rožnout, giglat, šušně nebo sopel.

Tuhle mě mamka dorazila při obědě, kdy jsem ji pohostila nějakým nákypem a ona mi jídlo pochválila s tím, že tyhle glagy miluje. Nebo guča - hromada, další valašský výraz. Tomíkovi, když zlobí, má chuť "našupat" mu na zadek.
Kdo v dětství četl knížku Gabra a Málinka, pochopí tyhle výrazy.


Shodou okolností jsem si dnes ráno přečetla zajímavý rozhovor s univerzitním kantorem Ondřejem Hausenblasem, který tvrdí, že místo biflování by měly děti své mateřštině hlavně rozumět. A vůbec všemu, co se ve škole učí.

Za největší slabinu školy 21. století považuje to, že děti - a pak i dospělí - mají problém takzvaně se vyžvejknout, prostě sdělit myšlenku. Buď ji nemají, nebo pro ni neumějí najít slova, nebo ta slova neumějí dát do souvislostí.

Slovní zásobu si děti rozšíří tím, že budou hodně číst a také psát. Pomocí příběhů a různých pojednání, čtených i tvořených, lze učit i jiným věcem a zároveň hodnotám, jako je láska, krása, mravnost.

Závěr příspěvku doplním o Karolínčin domácí úkol. Měla napsat příběh o protikladech. Karolínka si prozaicky vybrala narození a smrt.

Když se Terezka narodila, byla velká asi jako můj polštář. Pomalu začala růst a začaly jí růst zuby. To bylo křiku, ojéjé. Když už všechny zuby vyrostly, uměla Terezka už chodit a začala chodit do jesliček, kde ji paní učitelky naučily pořádně jíst, pít a hrát si s dětmi. Za pár let šla Terka do školky, kde si našla mnoho kamarádů. Když už byla Terka velká, šla do školy, kde se naučila číst, psát a pracovat ve skupině. Terka byla jedna z nejlepších a dostala se až na gympl. Když Tereze bylo 12 let, tak se odstěhovali do Hradce Králové. Tereze se stýskalo po kamarádech, ale zase si našla hodně kamarádů. Když šla Tereza na střední, našla si kluka. Tereza si udělala řidičák, našla si dobrou práci, za kterou jí dobře platili, vdala se, měla dvě děti. Tereza byla za chvíli babičkou, měla vnoučata a v 82 letech umřela jako každý člověk.