Moc přítomného okamžiku

Dneska bude můj příspěvek dlouhý, delší než ty předchozí, budu k němu využívat knihu, kterou jsem přelouskala a snažím se poznatky z ní  aplikovat do svého života. Hned vysvětlím o co se jedná.

Zhruba před půl rokem jsem neustále narážela na různé články i knížky, jak má člověk žít přítomností, tady a teď. Já sama to nedokážu a pobuřovalo a zneklidňovalo mě, že to nedokážu a jiní už na to přišli (možná). Když sami víte, že váš život není tak úplně naplněný, že se vám ráno nechce vstávat, protože už vstáváte s blbou náladou, že si večer nemůžete vzpomenout co jste ráno dělali a jaký ten den byl a že vlastně svůj život pořádně neprožíváte, ale tak nějak přežíváte, víte, že něco je špatně. A takhle já žít nechci!

Dobré bylo na všech těch publikacích, že mě navedly k tomu, co vlastně v životě nechci. V létě jsem si koupila výbornou knížku (určena především ženám) od Jamie Cat Callan " Jak Francouzky hledají štěstí". Oddechová literatura, příjemně se čte, ještě se k ní hodlám v dalších příspěvcích vracet, protože mi taky významně ovlivnila život. Teď ale zpátky k tématu.

Když jsem si tedy uvědomila, že tak nějak přežívám ten svůj život a že se skutečně netěším z nového dne, ale namísto toho pořád jen řeším nějaké provozní věci v domácnosti, nákupy, rozvážení dětí, zařizování a jiné "povinnosti", které mě fakt nebaví a jen mě dokonale otráví, zašla jsem si na takové "sezení" k jedné paní, která se mnou probrala moji situaci a pokusila se mě nasměrovat začít se dívat kolem sebe, pozorovat a hlavně vnímat samu sebe. Mimo jiné mi doporučila zmiňovanou knížku, kterou jsem začala úvod dnešního příspěvku.  Jmenuje se  Moc přítomného okamžiku od Eckharta Tolle. Možná jste o ní slyšeli, možná ne, já jsem si z ní vybrala určité pasáže, o kterých mi povídala i ta paní a které mě oslovily. Tady jsou.

1. Nejste svou vlastní myslí

Lidé,kteří nenašli své skutečné bohatství, kterým je radost z Bytí a hluboký klid, který tuto radost provází, jsou vlastně žebráci, i když mají velké materiální bohatství. Hledají radost, naplnění, uznání, jistotu nebo lásku ve vnějším světě, zatímco ve svém nitru mají poklad, který je mnohem úžasnější než všechno, co nám svět může nabídnout.
Poznání svého nitra nebo-li  osvícení,  je ve skutečnosti nalezení vaší pravé přirozenosti. Toto poznání vám umožňuje pozorovat své myšlení.
To je pro mě to, o čem jsem psala, že jsem si uvědomila, že nejsem naplněná radostí, že i přes to, že nemám nouzi v životě a nijak nestrádám,nejsem spokojená a necítím se naplněná. To je to uvědomění si.

2. Osvoboďte se od své mysli

 

Téměř každý slyší ve své hlavě neustále nějaký hlas nebo i více hlasů. Je to onen nevědomý monolog nebo dialog, který sice můžete zastavit, ale neuvědomujete si to. Asi jste už potkali „bláznivé" lidi, kteří chodí po ulicích a mluví sami k sobě. (přesně můj stav, říkám si sama sobě, jak jsem měla odpovědět tomu a tomu člověku, co jsem naopak neměla říkat atd, také si vedu tento "dialog").

Náš vnitřní hlas komentuje, spekuluje, posuzuje, porovnává, kritizuje, stěžuje si atd.

Tento hlas se nemusí zabývat situací, ve které se nacházíte; může hovořit o minulosti nebo budoucnosti. Pokud jde o budoucnost, obvykle si představuje

negativní situace. Vnitřní monolog je někdy doprovázen vizuálními obrazy nebo jakýmsi

„duševním filmem". I když se váš vnitřní hlas zabývá přítomnou situací, obvykle ji

interpretuje z hlediska minulosti. Je to proto, že tento hlas je součástí naší mysli, která je utvářena naší individuální i kolektivní minulostí.
Proto posuzujete a vnímáte přítomnost očima minulosti a vidíte ji naprosto zkresleně. Často je tento vnitřní hlas naším největším nepřítelem. Mnoho lidí má ve své vlastní hlavě mučitele, který je neustále kritizuje a trestá a vysává jim životní energii. Tento hlas je příčinou mnoha utrpení, neštěstí a nemocí.

Dobré je, že se od své mysli můžete osvobodit. Je to jediné skutečné osvobození. První krok můžete učinit hned teď. Začněte naslouchat hlasu ve své hlavě. Zaměřte se především na myšlenky, které se stále opakují jako stará gramofonová deska.

Naslouchejte tomu hlasu nezaujatě. Nic nekritizujte. Neodsuzujte, co slyšíte.
 

V každodenním životě to můžete cvičit tak, že se soustředíte na jakoukoli běžnou činnost,

takže se stane svým vlastním cílem. Například pokaždé, když jdete po schodech, soustřeďte svou pozornost na každý krok, každý pohyb a každý dech. Buďte naprosto soustředění na svou činnost. Když si myjete ruce, vnímejte zvuk a teplotu vody, pohyb svých rukou, vůni mýdla atd. Když si sednete do auta a zavřete za sebou dveře, několik vteřin sledujte proudění svého dechu. Uvědomujte si přítomný okamžik.
Zda jste v tomto cvičení úspěšní, to poznáte podle toho, jak hluboký klid cítíte ve svém nitru. (tohle tedy zkouším každý den, když umývám nádobí, skutečně se dívám na tu houbičku jak smývá tu špínu z talíře, když vysávám, nepouštím si k tomu hudbu jako vždycky, ale sleduju jak ten vysavač polyká ty drobky a tu špínu....samozřejmě, že to nejde pokaždé, musím se hodně soustředit, aby se mi nehonily v hlavě myšlenky typu co ještě musím stihnout, v kolik vyzvedávám K. z tréninku apod., je to vážné fuška!)

 

3. Povznesení se nad myšlení 

 
 

Vaše mysl je nástroj. Používáte jej k dosažení určitého cíle, a jakmile ho dosáhnete, nástroj odložíte.Bohužel až 90 % myšlení většiny lidí je nejen zbytečné, ale díky jeho negativní povaze také škodlivé. Pozorujte svou mysl a uvidíte, že to je pravda. Zbytečné myšlení vám bere energii.

Během dospívání si vytváříte představu o tom, kdo jste. Tomuto iluzornímu já můžeme říkat ego. Naše ego je závislé na činnosti naší mysli a nemůže existovat, když přestaneme myslet. Je to ale falešné já. Pro naše ego totiž neexistuje přítomný okamžik. Pouze minulost a budoucnost jsou pro něj považovány za důležité. Toto naprosté převrácení reality vysvětluje, proč je v tomto stavu naše mysl tak dysfunkční. Neustále totiž udržuje minulost při životě, neustále se promítá do budoucnosti. Naše mysl nám říká: " Jednoho den, až se stane to či ono, budu šťastná a klidná."

Klíčem k osvobození je právě přítomný okamžik. Ten však nenajdete, dokud se budete ztotožňovat se svou myslí.

Jak můžete např. ignorovat čas? Uvědomte si, že neexistuje nic než přítomný okamžik. Soustřeďte se na něj. Do minulosti se vracejte, jen když musíte řešit praktické problémy života.

Jakmile tomuto mechanismu porozumíte, pochopíte, že přestanete "krmit" svoje ego strachem z budoucnosti. Vašemu egu se totiž líbí, když musí pitvat problém, řešit ho a živit strachem.

 

 

RADOST Z BYTÍ

 

„Nacházím ve své činnosti lehkost a radost?" Jestliže ne, čas vám zastírá přítomný okamžik a život vám připadá jako boj.

To ovšem neznamená, že byste měli začít dělat něco jiného než to, co děláte. Stačí změnit způsob, jakým to děláte. Snažte se soustředit na svou činnost než na její výsledek.

Jakmile se soustředíte na přítomný okamžik, přestanete být nespokojení a váš život se naplní radostí.

Nestarejte se o plody své činnosti - soustřeďte veškerou svou pozornost na činnost samotnou.

Plody se dostaví samy. Když se přestanete zabývat minulostí a budoucností, radost bytí naplní všechno, co děláte.

Snažte se přistihnout, když si stěžujete na situaci, ve které se nacházíte. Stěžování je vždy projevem toho, že nepřijímáte to, co je. Stěžování je nabito negativní energií. Když si na něco stěžujete, děláte ze sebe oběť. Proto nežádoucí situaci buď změnťe nebo přijměte.

Ustavičně na něco čekáte? Jak velkou část svého života trávíme čekáním? Nemyslím tím krátké čekání ve frontě nebo v dopravní zácpě, ale dlouhé čekání na něco, co nám změní život. Na lépe placenou práci, na úspěch, na osvícení atd. Mnozí lidé stráví celý život tím, že čekají na to, aby konečně začali žít.

 

KRÁSA VZNIKÁ V TICHOSTI VAŠÍ VĚDOMÉ PŘÍTOMNOSTI

 

Chcete-li si uvědomovat krásu a posvátnost přírody, musíte být soustředěni v přítomnosti.

Pozorovali jste někdy nekonečnou noční oblohu, ohromilo vás to naprosté ticho a nesmírnost prostoru? Naslouchali jste zpěvu kosa za tichého letního soumraku?

V takových chvílích musíte odhodit všechny své problémy a zapomenout na minulost a budoucnost, jinak se budete dívat a nic neuvidíte, budete poslouchat, ale nic neuslyšíte.

 

" Musíte být naprosto soustředěni v přítomném okamžiku "

Mám rozházené písmo, někde je úplně jiné než na začátku, hrůza, tak se omlouvám.
Ale už nemám sílu to měnit...:)