Nejlepší tábor

Zítra se děti vrací z tábora. Z ekologického tábora SEVER v Horním Maršově. Karolínka jela už potřetí, Tomík měl premiéru. Právě na něj a na jeho zážitky jsem velmi zvědavá. Karolínka je zasloužilá tábornice, o ni strach nemám, u Tomíka jsem v očekávání, jak jemu se celé táborové dění líbilo.

Musím napsat, že celý průběh tohoto tábora je zajímavý a dobrodružný. Před těmi třemi lety, kdy mě oslovila nynější vedoucí tábora a hlavní organizátorka, jsem se na celou věc dívala trochu skrz prsty.

Osobně totiž nejsem žádný velký fanda do ekologie, s problémem doma třídím odpadky a na zahradu večer nejdu, protože vím, že všude lezou slimáci, kterých se teda štítím.

Ale Karolínčino nadšení už po prvním táboře, kdy přijela zpátky domů s taškou plnou různých kamínků, oblázků, puzzle nebo zkumavek a tolika zážitky a novými
zkušenostmi, které získala, si mě malý tábor získal. Děti se totiž učí především umět se chovat šetrně k přírodě, naslouchat její kráse a pečovat o ni.  Mně celé dobrodružné pojetí tohoto tábora připomíná knížky Miloše Zapletala nebo Hochy od Bobří řeky od Jaroslava Foglara.

Navíc oceňuji až maminkovský přístup hlavní vedoucí, která  nám rodičům každý večer posílá podrobný email společně s fotkami, kde máme možnost sledovat průběh celého dne. Tím pádem se my rodiče můžeme přenést v duchu k dětem a prožívat s nimi celý jejich tábor.



Lýkožrout, larva střevlíka - pod kůrou to žije!

Koupání v řece

A že je těch zážitků skutečně kupa.
Jeden den si děti povídají s lesníkem z KRNAPU  a učí se poznávat stromy a jak se správně chovat v lese. 
Druhý den se připravují na koupání v řece, nejdřív teoreticky - v klubovně si povídají o vodních živočiších a rostlinách. Pak dostaly za úkol nanosit 17 zvířat do sbírky a poté je následně rozdělit do skupin na ryby, ptáky, plazy, savce, bezobratlí a rostliny (tak to ty děti obdivuju, já bych v tom pěkně plavala).
Odpoledne přijde na řadu i praxe - samotné koupání s lovem vodních bezobratlých živočichů a stavění hráze.




Po vykonané práci nejlépe chutná chleba s tvarohem v lese



To jsou úlovky!

Další den se chystají na celodenní výlet, během kterého plní různé úkoly (namalovat hejkala křídami, utíkat do kopce, trénovat chůzi po 3 končetinách, v lese malovat borůvkou, rozeznávat zvuky lesa,  trénovat proměňování ve strom či kámen.
Předposlední den je čeká spaní pod širákem i s večerním táborákem a opékáním špekáčků. Poslední den tábora je věnovaný karnevalu, na který si děti samy vyráběly masky.



Celý tábor provází děti lesní víla, která jim přes veršované vzkazy nechává určité úkoly k plnění celotáborové soutěže. Všichni jsme napnutí jak kšandy, které družstvo vyhraje. Ještěrky, zajíci nebo veverky? 


Objevila se lesní víla

Hrací plán od lesní víly


























Na procházce

Podobné tábory  jsem jako malá zbožňovala. Nikdy nezapomenu na mé dva nejoblíbenější, oba se odehrály v Meziměstí na Broumovsku. V prvním jsme si " hráli " na husity, ve druhém na pravěké lidi.
Až dnes jako dospělá vidím co práce muselo dát vedoucím vymyslet děj tábora a všechny disciplíny a soutěže s tím spojené. A hlavně co legrace jsme si tam všichni užili. Jak jsem se vždycky netěšila na začátek tábora, tak jsem nechtěla na konci domů.

Naopak jsem nenáviděla tábory, kde nás děti nechaly vedoucí a praktikanti napospas a bavili se po svém bez nějakého zájmu. " Zabavili " nás vybíjenou nebo táborákem a děsili stezkou odvahy nebo noční hlídkou. Ale to se mi stalo asi jen dvakrát za celou mou tábornickou éru.


Ještě musím vzpomenout na vodácký tábor, ten byl taky bezvadný.
Dodneška si například pamatuju tu tajemnou až posvátnou atmosféru v Českém Krumlově, když jsme proplouvali městem pod zámkem a vedoucí nám vyprávěl pověst o Perchtě z Rožmberka, která je označována za Bílou paní. Její duch se prý zjevuje v okamžiku, kdy má dojít k nějakým významným událostem. Bílé rukavičky na jejích rukou jsou dobrým znamením, oproti tomu černé upozorňují na blížící se neštěstí.

Pořád se vidím jak dychtivě vyhlížím Bílou paní a jestli zahlédnu barvu jejích rukaviček.

A protože mě Perchta aneb Bílá paní nepřestala fascinovat, mám o ní knížku ve své knihovničce.

A co vy? Jaké máte zkušenosti s táborem a na  který nejvíc vzpomínáte?