Vzpomínky na dětství českých osobností

Jaká byla výchova dětí během druhé světové války či těsně po ní? A jaké vzpomínky zůstaly této generaci na jejich dětství?
Několik mimořádných českých osobností (A. Born, J. Suchý, J. Menzel, L. Smoljak, O. Sommerová, Z. Svěrák, J. Molavcová, E. Vášáryová) vzpomínalo na svoje rodiče a dětství v knize od Borise Dočekala Maminka, tatínek a já.



Mně v té knížce plné dojímavých a úsměvných vzpomínek zaujaly dvě věci. Jednou z nich byla velká rozvodovost. Napočítala jsem 47 pamětníků, z nichž polovina pocházela z rozvrácené rodiny nebo v průběhu dětství o jednoho z rodičů přišla. A pak že rozvody jsou častější v současné době...


Druhou samozřejmostí ve většině rodin ať chudých či bohatých byla žena v domácnosti. Muž, živitel rodiny nedovolil své ženě nastoupit do zaměstnání, protože se dokázal finančně o rodinu postarat sám. A jednalo se mnohokrát o chudé vícečetné rodiny.
Například známý skladatel Petr Skoumal, který se narodil v r.1938 do rodiny, kde už dva sourozenci byli a maminka jako židovka a tatínek katolík v době války i pozdějšího komunismu prožívali permanentní finanční krizi, vzpomíná, že i přes všechny nesnáze, které jim život nachystal, maminka zůstala s dětmi doma, vychovávala je, starala se o ně a vedla domácnost.  
Přestože jako rodina žili dost skromně, měli všichni pocit šťastné rodiny.

Těch vzpomínek na obyčejné poměry, skromné podmínky, kolikrát až bídu je v knížce spousta, zároveň ale dodávají pamětníci, že jim právě tyto poměry daly velice dobrý základ pro budoucí život. A i přes zmíněné finanční problémy dokázaly jejich rodiče zajistit svým potomkům slušné vzdělání. Právě toho si všichni z nich nejvíce cení.
Skromnější způsob života je lepší, od dětského věku člověka vychová k větší odolnosti.

Tresty, pohlavky, výprask rákoskou nebylo nic mimořádného. Hrabě Josef Kinský vzpomíná, že on, sestra a jeho tři bratři měli krásné dětství, ale pokud něco vyvedli, otec je vzal do svého toaletního pokoje, kde měl jezdecké biče a pruty, přehnul je přes koleno a prutem, který nejlépe švihal, dostali pár přes zadek. Svůj poslední výprask dostal Josef Kinský ve svých deseti letech.
Co rodiče řekli, bylo svaté, to se nekritizovalo. Maminka Josefa také trvala na tom, že děti je třeba vychovávat v internátu, aby si zvykly na disciplínu. Do svých dvanácti let prý mají zůstat doma, ale pak musí pryč. Žádný mamahotel jako je k vidění dnes ve většině rodin....

Oldřich Kulhánek, grafik a autor českých bankovek zase např. vzpomíná, že jako nejstarší ze sourozenců většinou slízl veškeré výprasky za ostatní. Zároveň ho šokuje, když od někoho slyší, že se v dětství pral se svou sestrou. Něco takového u nich neexistovalo. Ne, že by byly nějaké zářné dětičky, ale všichni tři sourozenci držely vždy při sobě. Zásluhu na tom mají jejich rodiče, protože v nich vypěstovali velkou soudržnost.
On i jeho bratr nikdy na svoji sestru nežárlili, byli hrdí, že mají sestru a brali to jako povinnost bránit ji za každou cenu. V jejich rodině neexistovalo, že by se jednomu dávalo víc a druhému míň. A když se něco přihodilo, babička to zase všechno dala do latě - zpohlavkovala je všechny tři stejným dílem.

Moc krásně soužití rodičů - muže a ženy, shrnul Petr Nárožný. Zjistil jednu zajímavou věc, jak je to ve všech rodinách podobné, dokonce stejné.
S pětkou nebo s poznámkou se chodí spíš za maminkou, hračka, nový svetr se většinou snadněji vyrazí z tatínka, zvlášť pokud je dítě holka. Pro ty mají otcové slabost. Přesto bývá tatínek ten šetrný, co chodí po bytě a zhasíná světla, přivírá topení a zlobí se, když se děti dlouho sprchují teplou vodou. Tatínkové pomáhají s nákupy, s uklízením,  ale nechce se jim luxovat, v poledne spí, čtou si noviny, sledují televizi. Maminky zase dokážou věci, které by chlapa utýraly - např. vychovat malé děti. Spát v noci na půl ucha, a ještě si chodit na dítě sáhnout, jestli je v pořádku.

Ženy jsou větší ochránkyně života než muži a zároveň jsou v něčem i pokornější a víc věcí chápou.