Zádumčivou Šumavou na kolech s dětmi

Minulý týden jsme strávili celá rodina dovolenou na Šumavě. Počasí nám nepřálo, ještě v neděli, když jsme dorazili do našeho penzionu Jeřabina se děti koupaly v místním bazénu a v pondělí se obloha zatáhla a pršelo celý den. Sledovali jsme předpovědi počasí a přemýšleli, jak proboha zabavíme děti na samotě u lesa? Vezli jsme kola, ale co s nimi v dešti? Procházky taky nepřipadaly v úvahu a jít sbírat houby s ostatními, když děti houby nerady?? Ale že na Šumavě je hřibů, a jakých! Každý večer jsme je měli v polívce...


A tak jsme se vydali do Kašperských Hor do muzea motocyklů. Mnohem víc se dětem líbilo následující muzeum hraček a loutkových divadel. Dokonce jsme tam našli i moje divadlo z dětství a ještě další dřevěné hračky, se kterými si děti hrály jako malé. Odpoledne jsme zajeli do Sušice, kde letos otevřeli zbrusu nový aquapark. Byl krásný. Strávili jsme tam 3 hodiny a ještě bychom zůstali.

Druhý den opět zataženo, teplota kolem 15°C a my se vydali na hrad Kašperk. Podobný nápad měla spousta lidí a "zoufalých" rodin s dětmi, které jsme potkávali předchozí den v muzeu nebo v bazénu. 

Procházka připomínala chůzi po Václaváku, ale začalo svítit sluníčko a hned nám bylo veseleji.

Pěšky cesta do Prahy by trvala 5 dní

Dovnitř do hradu jsme nešli, zato si děti zastřílely z kuše a luku.

Karolínka si dokonce vystřílela z kuše medaili (náš Zátopek).

Abychom došli zpátky k autu (1,5 km), koupila jsem dětem dřevěné meče a ony si celou cestu hrály na chrabré rytíře z Kašperku.

Odpoledne jsme dojeli do Zlatého potoka, kde vede naučná stezka zlatokopů, jenže kluci v autě usnuli a my jsme se rozhodli zajet do lanového centra PROUD

v Zadově.

Obě děti šly nejdříve malý okruh, Karolínce to však nestačilo a přemlouvala nás k druhému, většímu, který byl v 8 metrových výšinách. Nám bylo špatně dole a Karolínka tam nahoře byla spokojená. No Zátopek :)

Třetí den, jak se nazývá krizový, jsme už od rána věděli podle meteocentra, že v 10 hodin začne na Kvildě pršet.

Riskli jsme to a vypravili se na kolech k pramenu Vltavy. 6 km jsme dupali k pramenu, cestou jsme se povzbuzovali s ostatními, že už je 10 hodin pryč a zatím jen poprchá, bohužel u pramene se už spustil liják. Mokří jsme šusem jeli dolů zpátky na parkoviště a libovali si jak jsme to i přes vytrvalý déšť pěkně zvládli.

Cestou jsme taky měli možnost vidět, jak poničená je Šumava od kůrovce. Krajina byla v mnohém podobná Na Čihadle v Jizerských horách, které se dříve nazývalo měsíční krajinou pro svoje rozsáhle zničené lesy. Dnes už to naštěstí není pravda.

Promáčení jsme se jeli máchat dál do jiného aquaparku, tentokrát do Horažďovic. A opět mělo tento nápad dalších 250 lidí. To byla totiž max. kapacita lidí v bazénu.

Ale co, hlavně že se dětem líbilo!

A konečně ve čtvrtek jsme se dočkali vytouženého sluníčka. Jeli jsme na Modravu a na kolech krásnou projížďkou podél řeky Vydry jsme zdolali 24 km.

Cyklotrasa nás vedla kolem Roklanského potoka, potom lesem kolem řašelinišť a malých jezírek, pak podél Vchynicko - Tetovského kanálu a nakonec jsme se vraceli na Modravu právě kolem řeky Vydry.

Vyhlíželi jsme Vydrýska, ale namísto něho jsme si prohlédli v infocentru historii plavení dříví.

Když jsme jeli kolem toho kanálu, představovala jsem si, jak těžká práce to musela být, na těch  dochovaných fotkách v infocentru 60letí muži vypadali na 80leté strhané starce.

 

Naladění z vydařeného cyklovýletu z Modravy jsme naplánovali na pátek náš poslední výlet na kolech z Nové Pece do Nového Údolí. Trasa dlouhá 20 km nás vedla skutečným šumavským rájem, cyklostezku nám křižovala na jedné straně železniční trať, na druhé potok (už si nevzpomenu jak se jmenoval), malebné chaloupky podél cesty a houkání vláčku nás provázelo celou cestu.

Na trase jsme objevili venkovní areál s ekologickými prvky pro děti a v infocentru Stožec jsme viděli vycpaného losa a dočetli se, že 10-20 kusů ještě žije na Šumavě. To jsem vůbec netušila.

Měli jsme obrovské štěstí, protože když jsme dorazili na konečné místo do Nového Údolí a zasedli v restauraci k obědu, spustil se liják. To jsme si libovali, jak jsme na déšť vyzráli. Škoda jen, že venku nám spolu s koly zmokla taky cyklosedačka pro Lukáška.

Nové Údolí leží na státní hranici s Německem a tak jak dříve bývalo rušnou pohraniční osadou, dnes tady stojí jen jedna chalupa, bývalý celní úřad pro pěší a malé romantické nádraží. Parta nadšenců tady vybudovala nejkratší mezinárodní železnici na světě! Dnes se díky železnici můžete dostat za 24 sekund do Německa - na šlapací drezíně. V areálu jsou ještě odstavené tři historické vagony, které slouží jako muzeum a krčma.

Déšť ovlivnil i náš plán zpáteční cesty, protože jsme se rozhodli vrátit k autu vlakem. Nemusím dlouho popisovat jak byly všechny děti nadšené. A to jsme jeli patrovým vlakem nazývaným Modrý šíp, jak jsme se dočetli v zakoupené knížce Pohádky šumavských lokálek, kterou jsme si na památku přivezli z dovolené.

Poslední večer jsme všichni zhodnotili naši dovolenou a sepsali si soukromé hodnocení v podobě nejlepšího a nejhoršího zážitku.

Karolínka:

• nejhorší zážitek - jídlo v restauraci Krásná vyhlídka (večer nám bylo všem špatně)
• nejlepší zážitek - lanový park a zážitek z Nového Údolí kdy přeběhla hranice za 2 sekundy

Tomík:

• nejhorší - topil se v divoké řece v aquaparku v Horažďovicích
• nejlepší - jízda šlapací drezínou

Lukášek:

• nejhorší - zhasnuté světlo na pokoji
• nejlepší - jízda pozadu na skluzavce v bazénu

Zbyněk:

• nejhorší - taky jídlo v Krásné vyhlídce
• nejlepší - ocenil, že děti zvládly cesty na kolech

Já:

• nejhorší - přitroublá rodina, která nám byla téměř neustále v patách
• nejlepší - cyklovýlet Modravou podél kanálu

Byli jsme všichni spokojení a se Šumavou jsme se nakonec těžko loučili. Určitě jsme tam nebyli naposledy. Jenom těch zážitků co jsme si odvezli.

Je tam pěkně za sluníčka i po dešti, když stoupá pára z lesů, dokonce i pověstná Klostermannova mlha má své kouzlo.

 A ráno nad šumavským lesem, není to pohádka?