Jsou dnešní děti mezi sebou nevšímavé?

Před nedávnem jsem vyslechla příběh chlapce, který žije se svojí babičkou a za měsíc se má rozhodnout, zda opustí město a odstěhuje se na vesnici za svojí matkou. Znamená to úplně změnit bydliště, školu, kamarády...a tady je ten kámen úrazu. Ten chlapec je totiž strašně nešťastný. Mezi spolužáky je odstrkovaný, nikdo z ostatních kluků se s ním nekamarádí, naopak se mu vysmívají, že je galantní k děvčatům. Do školy i ze školy chodí sám, nikdy jsem si ho nevšimla v partě mezi svými spolužáky, je to takový vlk samotář. A jen proto, že se odlišuje a nechová se hrubě. 
Tak rád by někam patřil, mezi děti, mezi kamarády. 
Neví jak se má rozhodnout, ale připouští, že pro něj bude nejlepší, když odejde.  Co se v něm asi tak odehrává? Jaké musí mít pocity? Malý kluk, který je ostatním lhostejný a víceméně už rezignoval na to, jak to celé dopadne...

Se svým trápením se svěřil své učitelce. Netuším, jak to probíhá, jestli se jeho situace nějak řeší, ale od té chvíle, co jsem se to dozvěděla, neustále přemýšlím, jak bych se zachovala já.  
Obávám se však, že o třídě do které chlapec chodí nemůžu říct, že by byla tak bezvadná parta, která se semkne, dá hlavy dohromady (třeba i z podnětu učitelky) a něco vymyslí. Nebo se nad sebou alespoň zamyslí.
Pár jedinců by se našlo, ale většině je chlapcův osud lhostejný a proč se nad ním trápit? Proč se tím vůbec zabývat? Vždyť ono to nějak dopadne... 

Vychováváme děti nevšímavé a nespravedlivé? Bez soucitu a zájmu?

Já pevně doufám, že ne! Vždyť jsme národ Jana Amose Komenského, zakladatele moderní pedagogiky a Učitele národů.

Názory na výchovu v jeho době byly převratné a dodnes zůstávají platnými. Jako z prvních kladl velký důraz na výchovu k morálním hodnotám. Pod tímto pojmem si představoval vedení dětí k určitému správnému chování, ať se již týká dětí samotných, vztahů mezi dětmi, vztahů dětem k dospělým, k přírodě, k celé společnosti.

V dnešní době je zapotřebí aktualizovat hodnoty jako je harmonie, spolupráce, sounáležitost, porozumění, rovnost, soucit a láska. Pomalu, ale čím dál zřetelněji se totiž vytrácejí.

 

"Když děti žijí s posměchem, učí se bázlivosti"

"Když děti žijí s přízní a přátelstvím, učí se nacházet ve světě lásku

z citátů J.A.Komenského

 

Mně se například moc líbí způsob paní učitelky z mateřské školky, která každé pondělí děti přivítá, sesednou se dohromady na zem a povídají si spolu. Začínají tím svůj společný den. Paní učitelka pak děti vybízí, aby se každý podělil o svoje zážitky, co zažil, co by si naopak přál prožít, co ho trápí, co má na srdci, z čeho má radost. Děti jsou tak vedeny k naslouchání, vcítění a pochopení. 

Já mám doma tyhle rozhovory s dětmi taky moc ráda, dozvím se od nich na co myslí, co je konkrétně trápí nebo na co se těší. Obohacuje mě to a věřím, že tyto naše hovory jsou důležité a především přispívají k tomu nejdůležitějšímu v naší rodině - k soudržnosti.