Projekt štěstí od června do října

Já se tak za sebe STYDÍM, to se ani nedá popsat!
Úplně jsem se vykašlala na moje měsíční rekapitulace Projektu štěstí!!! Vždyť já jsem naposledy psala o květnu a volném čase.
Jdu to napravit a shrnout měsíce červen - říjen. Nebude to ani moc dlouhé, vyzobala jsem si z každého z nich jen to nejzásadnější.

ČERVEN - měsíc přátelství

Ber ohledy
Podobně jako autorka knihy se i já snažím nesoudit lidi příliš přísně, obzvlášť při prvním setkání. Je ovšem pravda, že pokud dotyčného už na první pohled v hlavě začnu kritizovat, těžko pak na něm hledám něco pěkného a pozitivního. Prostě mi nesedne. Tak ho ze své hlavy alespoň vypustím  a přestanu nad ním víc přemýšlet. Tohle mi jakžtakž jde.

Z jiné knížky se mi ještě líbil příklad jak brát ohledy ke svým přátelům. Pokud jsme například v restauraci nebo kavárně se svým přítelem a povídáme si, když do toho zazvoní příteli mobil a on ho okamžitě zvedne, přeruší se kouzlo konverzace a těžko se pak na něj navazuje. Všimla jsem si, že mně to docela otráví, protože to opravdu naruší intimitu rozhovoru. Dávám si na to velký pozor. Po přečtení tohoto článku už rozlišuju komu ten telefon vezmu a komu ne, je v tom totiž i úcta k příteli (přítelkyni), který sedí proti mně.

Nepomlouvej
Hmmm, tak o šíření pomluv jsem už četla ve Čtyřech dohodách od Miguela Ruize a podle mě je to snad ta nejobtížněji proveditelná dohoda sama se sebou. To fakt ještě nedám. To se snad u ženy dá omluvit, ne?! Já se celkem dlouho držím, ale pak to ve mně vybuchne a emoce musí ven a to se pak moje klevetivá pusa nezastaví! Ale ta úleva.... 
Tady ještě musím na sobě zapracovat.

ČERVENEC - Peníze



Peníze uspokojují základní potřeby. Představují prostředek a cíl. Jde o způsob, jak bodovat, zajistit si bezpečí, projevit štědrost a zasloužit si uznání.

Když s nimi budeme zacházet moudře, mohou nám ke štěstí velice přispět.

Něco si dopřej
Tak tady já mám jasno. I kdyby naše rodina měla jíst suché kůrky od chleba, koupě nové knížky a obzvlášť dětské mi pokaždé zvedne náladu a ten nákup si dopřeju.
Já mám pro dětské knížky opravdu slabost, mně dělá potěšení vybírat je pro děti, zkoumat, jestli se jim trefím do vkusu, vyhledávat v knihovně moje oblíbené knížky z dětství a předčítat je znovu svým dětem, v antikvariátu najít zapomenuté poklady dětské literatury....

Kupuj potřebné věci
Musím na sebe prásknout, že jednak nesnáším nakupování a  neumím nakupovat do zásob. Před velkým nákupem si napíšu lístek, co mám obstarat, ale už u druhého regálu jsem otrávená a chci to mít rychle za sebou, takže ve finále zredukuju i ten lístek na úplné minimum a odcházím s nákupem, který mi vystačí tak na 3 dny. Já neumím shromažďovat ty potřebné věci  ve velkém jako např. hygienu. Pokaždé si řeknu pro sebe, že to koupím příště, že ten toaleťák přeci ještě máme a doma pak zjistím, že nám zbývá poslední rulička. A zjistím to, hádejte kde? Ano, na záchodě!

Neskrbli
První co mě napadlo k tomuto tématu bylo nádobí. Vyřadila jsem všechny otlučené talíře a hrnečky s upadlým ouškem a nahradila je. A tak si teď kafe dopřávám v tom nejlepším hrnečku, který mám a domácí koláč si servíruju na pěkném talířku, abych se náležitě odměnila. 
Taky jsem si šetřila parfémy na "lepší časy", až půjdu do společnosti apod. Nyní si každý den, i když jsem doma v teplácích, stříknu svoji oblíbenou vůni, abych teda na sobě neskrblila.  

Nejde však jenom o hmotné věci, ale i o nápady. Například když jsem vymyslela výborné téma na blog, často mi blesklo hlavou: To je dobrý nápad - schovám si ho na příště. Ale proč na příště? Proč o něm nenapsat hned? Proč otálím?
Kdo ví, co bude zítra?!

Něčeho se vzdej
Já jsem se vzdala horečnatého nakupování. Málokdy mě teď přepadne pocit, že si musím udělat radost a dopřát si něco nového na sebe. Nebaví mě to. Na nákupy chodím účelově.
Nechybí mi ani sladkosti z Billy, které jsem si pravidelně kupovala ke kávě. Raději upeču něco svého, používám jednoduché recepty, takže moc času u toho nestrávím.

Zajímavé články si přečtu na internetu, přestala jsem kupovat časopisy. Stejně tak jsem se téměř vzdala sledování televize, místo toho si každý večer čtu.
Přestala jsem sladit kafe, cítím se mnohem lépe a mám vybranější chutě. Vyházela jsem kuchařky, ze kterých stejně nevařím a nechala si jen ty TOP.
I tak jich je víc jak 5.

SRPEN - Věčnost

 



Tím, že si vedu blog, respektive takový osobní deník a zapisuji si do něj nejen své myšlenky, ale i okamžiky své rodiny, nepřicházím tak o pomíjivost, která by těmto zážitkům hrozila. Díky blogu si můžu všechno znovu prožít, radostné zážitky si znovu vyvolat a zavzpomínat. Mám v plánu si celý blog jednou uspořádat do knižní podoby a svoji "kroniku" si pro sebe vydat knižně. To bude legrace po několika letech podívat se zpětně do své duše.

Mimo blog si občas zapíšu do svého poznámkového bloku jiné věci, většinou krátké věty, ať už hlášky, které děti vypustily do světa nebo můj způsob myšlení, reakcí na něco zvláštního atd. Každý den se mi sice nepodaří zapsat, ale v průběhu celého týdne si čas večer najdu. Vždyť jak jinak bych si např. zapamatovala perličku od Tomíka, na otázku za co dostal jedničku ve škole: "To už nevím, ale moje spolužačka dostala 2 a když jsem jí chtěl poradit, nemohl jsem, protože paní učitelka nám řekla, že máme svoje mozky, tak ať je používáme!"

ZÁŘÍ - Záliby

 



Hlavní předsevzetí měsíce září znělo - věnuj se své vášni. V mém případě (i autorčině) znamenalo motat se kolem knih.
Pitvala jsem sama sebe ze všech stran a došla jsem k závěru, že jediná vášeň, která mě skutečně naplňuje jsou knihy. Ze začátku jsem si tohle prozření velice nerada přiznávala, měla jsem tendence namluvit si, že bych se měla věnovat jiným "zálibám" typickým pro ženu ( vaření, pečení, pletení, šití, uklízení, zahradničení, zavařování, malování, vyrábění, tvoření...), ale nebyla jsem to já. Nemluvilo mi to z duše a protože jsem si ve svém přikázání sepsala, že budu svá, změnila jsem v hlavě tyhle myšlenky. Tohle přiznání byla pro mě úleva. A znovu jsem si potvrdila, že jsem šťastnější, když si přiznám, co mě opravdu zajímá, a nesnažím se dělat jenom to, co bych dělat měla.
A tak už se nestydím si přiznat, že knížky jsou moje vášeň. Stejně tak teď sbírám odvahu zkusit pro moje děti napsat povídku nebo pohádku. Když dětem večer čtu, zkouším dopředu doplňovat text za autora. Nebo když se díváme na film, už si v hlavě vymýšlím scénář, jak by to všechno mohlo dopadnout. Tyhle činnosti mě baví, takže taky doplňují moji zálibu.

ŘÍJEN - Uvědomělé prožívání



Soustřeď se

Jakmile začnu být vzteklá, uvědomím si proč. Nedaří se mi počítat do deseti (to je na mě dlouho), ale zjišťuju, na co nebo na koho mám v tu chvíli vlastně vztek. Většinou to není na děti, ale na sebe. O to víc mě pak na sebe mrzí, že se nechám svým hněvem strhnout a křičím pak na děti (i když to někdy potřebují).

Druhým se snažím naslouchat soustředěně, nepřipravuju si v hlavě odpovědi, dívám se jim do očí, když mluví. Jediné co mi zatím nejde, je dívat se druhému do očí, když sama mluvím. Pokud se dívám mimo, soustředím se lépe na myšlenku, kterou chci sdělit. Jakmile se ale upřeně dívám na toho dotyčného, ztrácím tu myšlenku, co jsem vlastně chtěla říct. Na druhou stranu, někdy je možná lepší mlčet.


Veď si stravovací deník

Po narození Lukáška jsem potřebovala shodit kila navíc a zkusila jsem si už tehdy zapisovat každé jídlo, které jsem snědla. Zjistila jsem, že moje stravovací návyky nebyly až tak špatné, nejhorší bylo moje dojídání po dětech a nezdravé svačinky mezi jídly. Díky sepsání všech jídel jsem viděla jaké nekvalitní věci do sebe cpu - kupované sušenky, tyčinky, cukrovinky, čokolády a jiné "dobroty". Tak jsem se sebezapřela a když jsem dokázala vypustit cukr v kávě, mohla jsem i s klidným svědomím míjet regály plné cukrovinek bez povšimnutí. Namísto toho raději upeču domácí koláč, hlavně závin, ten já prostě miluju! A když ho miluju, není co řešit :)

Listopad je ve znamení přístupu, ten si nechám na příště, už se těším.