Pondělí. Klasické pondělí jako ve většině rodin s dětmi školáky, předškoláky, batolaty.
Musím se přiznat, že jediné na co se opravdu každé ráno těším je, že se vrátím s tím nejmenším ze školky domů, připravím si snídani a v klidu ji sním.
Jen jím a snažím se nemyslet na ten binec v kuchyni, drobky pod stolem, hromadu prádla k uložení do skříně a další hromadu co čeká na vyprání.
Samozřejmě že to většinou nejde a mozek pracuje a třídí si priority, kterými začně, co stihne, co vynechá, co zítra atd.
Dneska jsem si ale po ránu ke snídani pustila v televizi Retrománii a udělala jsem dobře.
Jednak tam hrají opravdu pecky z 80.let i dřívější hity a to já můžu poslouchat pořád dokola, ale
taky mi určité skladby připomenou něco z dětství, mládí, nějaký zážitek, souvislost.
Tak třeba dneska: dohrávali R.E.M. a na pravé liště jsem si všimla dalšího songu, A-HA "Crying in
the rain". Dala jsem tu písničku do odkazu, při psaní tohoto příspěvku jsem si ji opakovaně pouštěla.
Naprosto přesně si pamatuju, jak jsem u téhle písničky seděla v dětském pokojíčku, venku pršelo, bylo už šero a ponuro a stejně tak jsem se i já cítila a do toho jsem slyšela tuhle písničku. Náhoda?
Další song byl z Flashdance "She is maniac", tak tahle píseň zase dokáže výborně nastartovat.
Taky jsem si u ní vždycky představovala jak tančím (zběsile) a jak makám, nepřestávám, bojuju... jako Alex.
Když si koupím nové CD, pouštím si ho nejraději v autě. Líp se mi poslouchá v tom uzavřeném prostoru a navíc může báječně fungovat moje představivost. Nedokážu si představit jízdu autem bez poslechu hudby. To jsem zkoušela a není to nic pro mě.
Já si totiž vybírám CD i podle nálady. Mám je rozdělené:
- smutné, depresivní, kdy se potřebuju ještě víc utápět a litovat se, jak mám těžký život (tam patří Hudby z filmů od P.Hapky nebo Soundtrack z Nevěrné, taky dobře morbidní)
- vzpomínkové nebo hledající svoje kořeny (tam určitě patří Ulrychovi a jejich Javory a pak J.Pavlica s Hradišťanem)
- sexy, kdy si ráda uvědomím, že jsem žena a baví mě to (Tina Turner - Private Dancer, Texas - Inner Smile nebo Sleep a hodně Lisa Stansfield, její album The Moment)
- veselé, dětské, to když vezu děti na výlet nebo k prarodičům (určitě Svěrák s Uhlířem), to mám většinou bezva náladu
- a pak z české tvorby miluju Wabiho Daňka a Pavla Bobka a tam je těžké je zařadit, mají široký repertoár, je můžu kdykoliv! Ještě bych měla zmínit Pink Floyd - jejich song High Hopes jsem si zamilovala už v dětství.
No a další a další, je tolik překrásných písniček. Já jsem vždycky chtěla mít svůj jukebox, na kterém bych měla ty svoje pecky, ale asi postačí ta MP3 do auta. Ale pořád se k tomu nemám. Nemám čas, ale o tom zase příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat