Přijdou i špatné dny, kdy veškerá předsevzetí, plány a radosti jdou stranou.
Já jsem měla svůj špatný den v neděli. Už jsem opět vstávala s tou " blbou " náladou, v hlavě mi lítaly samé negativní myšlenky a celý svět byl pro mě otravný. V tyto dny (a že jich mám přes rok dost) mám sto chutí zahrabat se někam do nory jako krtek a vylézt až druhý den.
Nechtělo se mi vůbec nic dělat, kolem sebe jsem viděla jen samou práci, špínu (svítilo sluníčko a ukázalo mi prach po celém domě), nádobí, kupu prádla, plevel na zahradě a zapráskané auto.
Opravdu jsem neměla sílu s tím něco dělat, ubíjela mě představa kolik času to zabere dát všechno dopořádku.
Ozýval se v hlavě ten můj kritik, na všechno mě upozorňoval, ukazoval mi jaký jsem lenoch,v jakém stavu mám domácnost, výchovu dětí, jak jsem nemožná a jaký mám příšerný vlasy. Nezaháněla jsem ho, dokonce jsem si ho piplala a utápěla se v tom. Nějak podvědomě jsem věděla, že druhý den bude líp. Že i takovéhle dny musí přijít, že život není jen zábavný a bezstarostný.
A skutečně. V pondělí jsem si naordinovala pořádný úklid, vysála jsem celý dětský pokoj (děti roztahaly cornflakes a Lukášek je všechny rozdupal po koberci), pak jsem šla vysát svoje auto, trochu jsem ho vypucovala i vevnitř (vyhodila jsem něco plesnivého z kaslíku, nejspíš jablíčko ze školky) a šla vařit oběd.
Děti jako by vycítily zlepšení mojí nálady od neděle, chovaly se neuvěřitelně pěkně, Tomík mě dokonce táhl ke klavíru, že jdeme cvičit! U večeře nám pak vyprávěl, že musí na masáž , protože mu ve školce " kruply " záda.
Ty děti... jak mám kolikrát chuť je vystřelit někam hodně daleko (nebo sebe), tak mi pokaždé zvednou náladu a jsem ráda, že jsme taková velká rodina.
tohle mě spolehlivě dojme a vždycky udělá radost
Žádné komentáře:
Okomentovat