Projekt štěstí v březnu a dubnu

Máme červen a já jsem si až teď uvědomila, že jsem si měla zrekapitulovat svůj Projekt štěstí za březen a duben. Pomalu už i květen. 

Upřímně, nijak se podle Projektu neřídím, nejsem disciplinovaná. Nikdy jsem nebyla a ani nebudu, to vím. Nechávám vše plynout a pak se podívám do knížky a přečtu si o čem byly témata na určitý měsíc.

 

BŘEZEN - Práce

Jelikož jsem doma, jediné co mě oslovilo byla rada " Začni psát blog ". Ten jsem začala v únoru, můžu si odfajfknout SPLNĚNO.

 

Pak se mi líbilo Pracuj chytře!

Jak mít klidnější dny, více stihnout a mít tím pádem více času? Tady jsem si uvědomila, že díky mému večernímu šolichání v kuchyni mám o něco víc klidnější rána. Když si večer uklidím kuchyň, ráno je klidnější, protože mám čistý hrnek na kafe a čistý nůž na krájení chleba.

Poučky typu " Vstaňte ráno o hodinu dřív, nejlépe jako první z rodiny, abyste si vše připravila a v klidu a sama si vypila kafe" nesnáším. Já ráno nevstanu, já spím ráda, to taky nezměním. Proto se raději donutím každý večer pouklízet tu kuchyň na zítřejší den.

 

Stejně tak jsem odbourala televizi, večer si sednu ke knížce a čtu si. Nejdřív jsem měla výčitky, že nestihnu nějaký zajímavý dokument na ČT2, která mě vždycky bavila, ale je zajímavé, že ty důležité informace si mě většinou najdou samy. Např. se o zajímavém filmu dočtu v mobilu ve zprávách z kultury, někdo mi dá tip ve školce nebo mi rodina zavolá, napíše, co dávají v televizi, ať to nepropásnu.

DUBEN - Rodičovství

Moje děti jsou pro mě velkým zdrojem štěstí. Díky nim prožívám každodenní radosti, ale zároveň jsou i zdrojem starostí, rozčilování, únavy, nepohodlí a znamenají větší výdaje.
Odborníci tvrdí, že manželská spokojenost se po narození prvního dítěte prudce zhoršuje a zvedá se teprve ve chvíli, kdy děti odchází z domova.
Když se narodil Tomík,  trpěla jsem pocity paniky, že jsem nemožná matka, že nezvládám svoji domácnosti, natož výchovu dětí. Připadalo mi,  že jít kopat kanály musí být mnohem lepší než být doma s dětmi a vychovávat je.
Při narození třetího jsem se nějak uklidnila a jsem skutečně šťastná, že mám velkou rodinu a nelituju toho i když mi občas chybí svoboda a volný čas.
Spíš mi vadí, že ještě pořád dokážu být vzteklá a podrážděná a neumím si někdy vychutnat toto období, kdy můžu být doma s dětmi.  A i když vím, že hubováním a ječením ničeho nedocílím, občas to nevydržím a to pak přichází ty špatné dny, kdy si sypu popel na hlavu co že jsem to za krkavčí macechu.


Buď pokladnice šťastných vzpomínek

I z tohoto důvodu jsem začala psát tento blog, těším se, že si třeba za rok, za pět let sednu k počítači a přečtu si svoje příspěvky a zavzpomínám co jsem to tehdy řešila a jak jsem viděla ten můj malý, maličký svět.
Díky fotkám si také vybavím určité momenty,jen jsem se ještě pořád nedokopala k tomu dát je vyvolat. Je jich moc a jenom Karolínka už má v současnosti tři fotoalba.
Taky jsem dětem pořídila krabice na jejich výtvory a zjistila jsem, že K. si např. schovává staré sešity a písemky ze školy. To bude jednou papíru na sběr...
Do diáře si občas zapíšu hlášky dětí, jejich úvahy a přání. Jako zrovna teď, když píšu o tomto tématu jsem si vyhledala v diáři jejich poslední " moudra ":

• Tomík si přeje umět lítat, aby se mohl dotknout mraků. Jeho dalším přáním je, aby děti nikdy neumřely.
• T. se díval na Vyprávěj, kde je Tonda ve vězení. Litoval ho, že je chudák a že ještě musí jíst ve vězení špenát, a to že on by nechtěl (on ho fakt nesnáší, ten špenát).
• poslední den lyžování jsem vezla Karolínku a nutila jsem ji, aby si dala helmu dozadu do kufru. Nechtěla, a měla ji dál na klíně. Poznamenala jsem: " Tak promiň, že žiju " a ona mi odpověděla: " To se mi omlouváš fakt brzo! "
• kamarádka čeká miminko a Tomík chodí do školky s jejím synkem. Doma jsme řešili jak by se mohlo nastávající miminko jmenovat. Tomík navrhoval Krakonoše.

No a s takovýmto materiálem já musím pracovat ...

Ukončuji psaní, protože přišel nejmladší člen rodiny Lukášek, na ruce má nataženou ponožku (nazývá ji ťapi), na druhé ručičce vláčí pyžámko (to nese název bibi) a hlásí mi, že chce ham, ham... tak jdeme jíst.