Když jsem psala, že nemám ráda pátky, nejspíš si tam nahoře usmysleli, že mě trochu s nimi potrápí.
Dopoledne jsem si dolaďovala svůj příspěvek Ženy a jejich styl a protože jsem měla z předchozího dne hotovou bramborovou kaši, měla jsem v plánu ji jen ohřát a k tomu osmažit na pánvi rybu. To my rádi s Lukáškem.
Kolem jedné jsem šla chystat oběd. Rozehřála jsem si pánev s olejem, vložila rybu a čekala...a čekala...najednou celý dům ztichl - vypadl proud.
To jsem ještě netušila, že jsem si to způsobila sama!
Tak jsem čekala, Lukáškovi jsem vysvětlovala, že počkáme ještě 20 minut, 15, 10, 5.. po hodině čekání už jsem toho měla právě dost. Zavolala jsem na ČEZ, jestli mají poruchu a kdy ji hodlají opravit. Slečna o ničem nevěděla, nikdo nic nehlásil, mám si prý zkontrolovat hlavní spínač.
Protože už se tak stalo poněkolikáté, dožadovala jsem se nějakého kloudného řešení a byla připravená okamžitě sepsat stížnost na ČEZ. Kupodivu se slečna nebránila a vysvětlila mi vše potřebné k zaslání stížnosti (buď je z ČEZu taky otrávená nebo měla černý pátek jako já, kdoví).
Ještě mě stačila požádat, abych zkontrolovala hlavní jistič a jestli si i sousedi stěžují na výpadek.
Volala jsem našemu sousedovi naproti, zrovna se vrátil z města a potvrdil mi na ulici (stála jsem v koupelně v okně), že v garáži mu elektřina jde. Když viděl jak jsem vyplašená, doběhl k našemu rozvaděči a nahodil hlavní spínač.
No jakou já měla radost! Dlouho netrvala, varná deska pořád nešla. Seběhla jsem dolů k našemu rozvaděči, vyhledala páčku pro elektrický sporák a vytáhla ji nahoru. Zkrat, jiskry a zase jsem si všechno vyhodila. To už mi
docvaklo, že to nebude chyba ČEZu, ale naší varné desky a běžela k druhému sousedovi, tatínkovi mé kamarádky, který je elektrikář.
Potvrdil mi moje obavy, že deska vyhazuje elektřinu v celém domě a že je chyba v elektronice některé plotýnky.
Tady se musím přiznat, že se hrozně bojím elektrického proudu, hlavně zásahu. Nejsem schopná se ani dívat na elektrikáře, když se vrtají v těch kabelech a dělá se mi mdlo, když mám JÁ někde přidržovat kabely nebo něco zapojovat. Pokaždé čekám kdy to do mě uhodí.
A za bouřky, no tak to jsem úplně polomrtvá strachy. Musím se ale tvářit statečně před dětmi, ty by jančily ještě víc.
A to jsem na Střední škole absolvovala zkoušku ze zdravotní výchovy. Měla jsem popsat jak bych se zachovala, kdybych zachraňovala člověka zasaženého elektrickým proudem. Popsala jsem vše a navíc jsem ještě uvedla - jak jsem se dočetla v jedné odborné knížce, že pokud je to možné, je dobré se postavit na noviny. Komise byla ohromena mými znalostmi, tak se naštěstí nikdo nevyptával na detaily :)
Mezitím ryba na pánvi už doslova plavala v oleji, Lukášek se ale držel statečně.
Nakonec nám pan soused zapojil dvě plotýnky, abych měla na čem uvařit přes víkend, tak jsme si o půl čtvrté dali s Lukáškem do nosu vyhladovělí jak vlčáci.
Víkend jsme přežili, bohužel dnes si opravář odvezl celou desku k opravě a teď jen čekáme jak to s ní dopadne. Vyhlídky dobré nejsou, nejspíš si místo utrácení na dovolené, budeme muset pořídit novou indukční desku.
Ach jo!
1 komentář:
Tak elektřina je problém, to je fakt. Hlavně, když mi moje pražírna kávy, kterou mám fakt rád, tak mi doveze kávu, na kterou se těším a pak nám dopoledne v sobotu nefunguje kávovar. Takže to mě jako docela dost naštvalo tento týden. Ale tak co se dá dělat, že? Člověk se s tím musí smířit.
Okomentovat