Svět dětské fantazie

Nedávno jsme jeli s dětmi autem a pouštěli si soundtrack z Nekonečného příběhu. U každé skladby jsme dumali o kterou scénu z filmu zrovna jde. Jestli jede Atrej na     

Artexovi zachránit vládkyni nebo se blíží k Sandonoriku atd.

Pak se mě Tomík zeptal co to vlastně je říše Fantazie, že tomu nerozumí a neví co si pod tím má představit. Tak to byl pro mě takový "překladatelský" oříšek :)


Zkusila jsem mu vysvětlit, že každé dítě si nosí svoji říši fantazie ve své hlavě. Jsou to myšlenky, sny, zkrátka svět dětské fantazie, to čemu věří či věřit chce a nepodléhá tomu čemu se věřit musí a má. 

A to že ve filmu tato říše začíná být pohlcována Nicotou, to znamená, že děti přestávají snít a fantazírovat. 

A zachránit se dá jedině čím více přání děti mají, tím je pak jejich svět fantazie a snů bohatší, pestřejší a radostnější.

Obě děti si v tu chvíli nejtoužebněji přály proletět se na Falkovi. Tomu jsem se musela v duchu smát, protože to si nejspíš přejí všechny děti po shlédnutí filmu, včetně mě.



O to víc mě později omráčilo, když mi Tomík během dne řekl, že se nudí a co že má jako dělat a ať mu něco vymyslím. Koukala jsem na něj s otevřenou pusou, tohle že je moje dítě? Nespadlo mu něco na hlavu? Zrovna v něm jsem mnohokrát viděla samu sebe jako děcko,připomínal svými hrami jak jsem se sama dokázala zabavit na celý den.

Když začala éra Barbín a jejich sladkých domečků, napadlo mě vystříhat si z magazínů obrázky se zařízením a vylepit si jimi skříňku v pokojíčku,  do které jsem pak nasoukala panenky jako do jejich vlastního domečku. Škoda, že tento skvělý a praktický nápad se mnou mamka nesdílela, nešlo to pak ze skříněk odlepit.

Já jsem měla neustálou potřebu někomu zařizovat domečky. Na pískovišti jsem stavěla domeček z písku, ve školce na zahradě jsem si hrála v křoví na svůj domeček a berušky jsem zavírala do krabičky od sirek, abych jim vytvořila dokonalý domeček. Někdy jsem jim tam napustila bazén...byla jsem dost morbidní dítě :)

Ljuba Skořepová, která žije na své chalupě v Českém ráji, v jednom časopise poznamenala, že je šokována místními dětmi, které za ní přijdou na návštěvu a stěžují si, že nevědí, jak by si měly hrát a ať jim poradí.
Věřím, že pro ni jako bylinkářku a babku kořenářku, která pevně věří na skřítky a víly, to musel být šok.

Mě taky dokáže vytočit jediná věta vyřčená z dětských úst: "Já se nudím, co mám dělat?" Už to ale neřeším, spíš je mi to líto. Já mám na svoje dětství pěkné vzpomínky, můžu se o ně s dětmi podělit, ale přijít si na to musí samy. A hlavně musí začít snít....

Myslím, že dobré dětské knížky jim k tomu hodně pomáhají včetně Nekonečného příběhu.

 

 

Co vás a vaši fantazii nejvíce ovlivnilo v dětství? Vzpomenete si? Byly to fantasy knížky, filmy, tajemné příběhy nebo dobrodružné výpravy?

 

Mě kromě zmíněného Nekonečného příběhu nadchl film Petr Pan a E.T.Mimozemšťan, z knížek pak Astrid Lindgren (Děti z Bullerbynu, Ronja, dcera loupežníka nebo Pipi, dlouhá punčocha) i knížka Děvčátko Momo a ukradený čas též od Michaela Ende (autor Nekonečného p.) nebo dětské filmy jako Cesta do pravěka, Dva roky prázdnin, Lucie, postrach ulice a české seriály Návštěvníci, Létající Čestmír a pan Tau od Oty Hofmana a Jindřicha Poláka.