Ještě pár vět k manželství

Nečtu bulvární tisk a o to víc jsem pak překvapená některými skutečnostmi.

Minulý týden jsem si koupila Instinkt (ten není bulvární) kvůli titulní stránce s Janou Krausovou. Na konci článku se jí redaktor ptal jak zvládá ten poprask, který nadělal právě bulvár z Rodenova přírustku. Snad už dokonce druhého. Já jsem nevěděla ani o první dcerce, kterou má Karel Roden s nějakou jejich kamarádkou Laurou.

Zato mě fascinovalo, že Krausová se k tomu vyjádřila tak, že Karlovi chtěla dopřát taky rodinu, když ona ji má velikou a on vlastně žádnou. A navíc že se jí tato velkorysost vyplácí. Teda klobouk dolů, to je ŽENA.

Přemýšlela jsem nad sebou, jak bych se zachovala já. V tuto chvíli bych nedokázala být takhle velkorysá. Možná až budu starší, zkušenější, moudřejší, snad bych to pak pochopila...

 

Ale co mě úplně dorazilo, je aktuální rozchod Saši Rašilova s Vandou Hybnerovou. Já jsem je považovala za naprosto stabilní pár, prostě manželství, které překoná všechno. Jako Abrhám se Šafránkovou, Munzar s Hlaváčovou či Preissovi. Tohle jsem skutečně nečekala. Navíc s vysvětlením Rašilova, že:

 

 

„Po problémech v manželství, které bylo krásné a šťastné, kdy jsme vybudovali rodinu a všechno, co k ní patří, nastala krize,“ vysvětlil Rašilov. Ten také přiznal, že nešlo o žádnou prkotinu, ale vlekoucí se problémy.

 

„Před rokem jsem se rozhodl vše vyřešit a od rodiny odešel. Dospěl jsem k tomu, že se navzájem trápíme v situaci, která nemá řešení. Ani jeden jsme se neměli k tomu udělat ten krok, a tak jsem ho udělal já.

 

Vzpomněla jsem si na článek v Marianne z června 2013, kde zpovídali Vandu a který jsem si (protože se mi líbil) založila.

Navíc v minulém příspěvku jsem psala o manželství a jak už jsem uvedla, oni pro mě vždy byli jistota i proti všednosti a stereotypu.

 

Uvádím tedy z jejího rozhovoru:

 

" Teď se všechno vyměnuje, nic se neopravuje - každý rok máme nový telefon, když se rozbije pračka,auto,vyhodí se a koupí nové. Ve vztazích je to podobné. Jsem ze staré školy, myslím, že opravovat má velký smysl. Všechno, a vztahy obzvlášť.

 

" Proč si pořád něco dokola kupovat a vyhazovat? Mezi partnery je to stejné. Jsme s mužem dlouho, média vytvořila nějaký obraz, ale my žijeme úplně normální manželský život s vlnami, které k tomu patří. Zatím jsme vždycky zjistili, že má smysl pokusit se krizi zvládnout.

 

Takže už jste také opravovali?

No ježišmarjá. Každý se občas dostane do krize. Myslím sám, ne že bychom si vzájemně ubližovali. Jeden z partnerů se motá v bludném kruhu nebo bilancuje a ten druhý pro to buď má, nebo nemá pochopení.

 

 

Není to celé divné? Je mi z toho docela smutno, obzvlášť když se tak pěkně rozepisovala o tom, jak se má partnerství udržovat a vztahy opravovat.

 

 

Na konci rozhovoru ale zmínila ještě jednu věc a to, že obyčejné, malé věci ve vztazích úplně zanikají. Že si lidi pořád jen telefonujou, skypujou, mailujou, ale že už se jeden druhého téměř nedotýkají, neprojevují si zájem a celí jsou přeestetizovaní. Stěžují si, že je doba tlačí dopředu, klade na ně nároky, aby dobře vypadali, byli zdraví, hubení, aby měli peníze.

 

A že je šťastná, když lidi přijdou do divadla. Znamená to totiž, že si udělají čas jen pro sebe, aby mohli být spolu. Manželka řekne manželovi: koupila jsem lístky, užijeme si to. Ona si oblékne pěkné šaty, on jí je pochválí, baví se, pak si spolu dají někde ve městě lahev vína, prostě spolu stráví večer. Tyhle chvíle přece nejdou ničím nahradit. Měli bychom si je chránit.

 

Tak tohle se mi moc líbilo, navíc i já mám naprosto stejný zážitek s manželem a pořád na něj vzpomínáme a pokaždé se jen vzpomínkou potěšíme na náš společný večer v Praze v divadle. A už teď vymýšlíme, čím toho druhého zase překvapíme. O další romantické večeři už vím, v květnu jedeme zase do Prahy na Malou Stranu. Už se nemůžu dočkat, až se budeme procházet těmi uličkami a po dlouhé době si zase spolu budeme povídat o všem možném. 

 

 

Dala jsem sem záměrně tuto písničku a připojila text, ale ne celý, pořád se to opakuje, ale to důležité tam je.

 

He don't bring me anything but love
He don't bring me anything but love
If you offered me the stars I would decline
I don't need 'em I got mine
I don't know where to start
But I know what's in my heart
So keep your silver and your gold
Cos I got my man to have and hold
And even if you promise me the wonders of the world
It's not enough
Not enough
No poetry, no diamond ring
No song to sing
He don't bring me flowers, oh no
But he touches me, he touches me
No crazy dreams, no limousines
He makes me feel I can do anything
And that's power, oh yeah
When he touches me, he touches me

I know they'll say I'm crazy letting go
Of a man like you
Who seems to have it all
But they don't see what I see
No, they don't feel like me
And even it you promise me the wonders of the world
And all that stuff
It's not enough