Máme doma Zátopka

Několikrát jsem si v duchu říkala, jak všední a celkem nezáživný život vedu na mateřské. Žádné velké novinky, pořád stejně zajeté koleje.
Ale když se podívám zpětně jenom na poslední týden, co všechno se událo, žasnu...

Poslední den prázdnin a úplně poslední den před nástupem do školy se děti zúčastnily závodu v běhu v Teplicích n.M.
(Pokaždé když jedu do Teplic, tak zabloudím. A to si dávám pozor!)
Když jsme s babičkou dorazily na místo, bylo po závodu. Nemohly jsme v tom mumraji najít děti, ale pak se zprava ozvalo hysterické "TOME!" a to už jsem viděla Karolínku. Oba byli červení, zadýchaní, znavení.
Na všechny závody bereme foťák nebo fotíme na mobil. Tentokrát jsem nevyfotila nic a přitom Karolínka vyhrála první místo a získala zlatý pohár s medailí.
 

Je to náš Zátopek.

 

My se jí tím oslovením Zátopek neposmíváme, jsme na ni patřičně hrdí a to jsme ani netušili, že ve škole vyhlásili nový závod Zátopkův běh, kde poběží nejlepší adepti z každé třídy a všichni asi tušíte kdo je nominovaný z Karolinčiné třídy....trumfla i kluky!!! Takže u ní je oslovení Zátopek skutečně na místě.

 

 

V pondělí nastal slavnostní den pro celou naši rozvětvenou rodinu - Tomík šel poprvé do školy.

Na tu velkou slávu se sjela téměř celá naše Hujerovic rodina včetně tety Lenky až ze Slovenska a přivezla dětem obrovitánské kornouty naplněné sladkostmi.

Společné foto před školou

Už je to školák!

Tomík sedí v lavici se svojí kamarádkou Anežkou ze školky



K našemu velkému zklamání nás bohužel paní učitelka poslala ven ze třídy do vestibulu školy a zahájila první školní den bez nás rodičů, prarodičů... tohle nás bude ještě dlouho mrzet, navíc si ani nemáme komu stěžovat, jak to učitelka pojme tak to je. Velká škoda!
Dětem to kupodivu nijak nevadilo, naopak, Tomík mi později řekl, že byl rád, že jsem tam nebyla! Kecka!

Druhý den jsme na autobusovém nádraží vítali vzácnou návštěvu až z Anglie. Moje neteř přijela se svým anglickým přítelem Alexem do Čech a na Slovensko na dovolenou.
Naše děti byly hrozně zvědavé, Tomík měl velkou starost se svojí angličtinou - co odpoví, až se ho Alex na něco zeptá? Bylo to zbytečné..Alex s dětmi řádil, ty ho tahaly, věšely se na něho, i bez znalosti angličtiny se báječně dorozuměly. Dokonce si Karolínka s Alexem zahrála šibenici. Vzala si k tomu sešit AJ ze školy a trénovala.

Já jsem byla zvědavá, jak bude Alexovi chutnat česká kuchyně. Chutnala mu moc, dokonce si dvakrát dal guláš a uměl ho i krásně vyslovit v češtině.
Zbyněk ho ještě večer napájel slivovicí, i když už po třetí štamprli Alex protestoval, přesto byl "přijat" do naší rodiny. A myslím, že v brzké době budeme všichni slavit anglicko-česko-slovenskou veselku, jestli se nemýlím :)
To teprve proteče slivovice.

A v sobotu, aby toho nebylo málo, proběhla v Janských Lázních Krkonošská 70' na kole. Zbyněk dělal pořadatele na Černé boudě a já jsem s dětmi vyrazila na závody. Tomík jel 2 km, Karolínka 7 km a Lukášek na motorce 200 metrů.


 Tady je Lukášek na startu s ostatními, to se mu ještě průběh závoda líbil. Pak ale slezl z motorky a odmítal jet. Násilím jsem ho narvala zpátky a vystartovala jsem s ním.





Téměř celý závod šel pěšky, motorku ignoroval, stačila jsem ho v klidu vyfotit. 200 metrů jsme zkrátili, všichni už byli v cíli, čekalo se jen na nás. Do cesty se nám ale postavila velká překážka - dva autobusy důchodců. Jejich tempo je skutečně vražedné! Než jsme se mezi nimi propletli, uběhli další 2 minuty. Ale do cíle jsme dojeli a Lukášek sklidil největší aplaus! Byl to nadlidský výkon.

Tomík se po závodě schladil v kolonádě a Lukášek tam málem spadl celý, jak si máchal ručičky ve vodě.

Karolínka opět na stupních vítězů, tentokrát druhé místo v dívčí kategorii a zlatou fidorku jako medaili. Nikdo nehlídal Lukáška, já jsem fotila, tak si poradil a šel za Karolínkou na bednu.




Po vyhlášení dětských závodů šli kluci na bednu, aby měli památku. Třeba jednou budou doopravdy stát na prvním místě...