Projekt štěstí

V tomto roce jsem si dala takové svoje osobní předsevzetí, zkusit po celý rok každý měsíc následovat knížku " Projekt štěstí" od Gretchen Rubin.
Gretchen, maminka dvou malých holčiček, spisovatelka a novinářka se jednoho dne rozhodne něco se svým životem udělat. Najít způsob, jak se začít víc radovat, jak si nenechat čas protéct mezi prsty.
Napadne ji sepsat si seznam úkolů na každý měsíc a splněné úkoly postupně odškrtávat..

Svůj projekt popisuje velice vtipně, chytlavě, nestydí se střílet do svých řad a umí si ze sebe udělat legraci.
Já jsem si podle jejího vzoru vypracovala svých 12 přikázání, které nekopíruji podle Gretchen, ale které mě při čtení její knížky napadly a týkají se mého života (v některých ji ale kopíruji, a pak že každý je jiný...).

 

 

Mých dvanáct přikázání

 

 

 *  být sama sebou, zůstat přirozená

 *  jednat s upřímností a tak jak se chci pak cítit

 *  každý den se radovat z maličkostí

 *  jednat s nadhledem, přecházet malichernosti

 *  více se usmívat

 *  žít přítomností, tady a teď

 *  ocenit své děti a svého manžela

 *  více šetřit, nekupovat zbytečnosti, nehromadit krámy

 *  milovat své tělo a duši

 *  začít uchovávat vzpomínky, zapisovat zážitky (z toho tak trochu vyplynul ten můj blog)

 *  tvořit, hlavně ve své domácnosti (především v kuchyni)

 *  udělat věci hned, neodkládat nepříjemné úkoly

Když se na těch svých 12 přikázání dívám, není to tak úplně nadlidský výkon. U pár už si můžu s pýchou říct, že je plním. Do některých jsem se ovšem ještě nepustila (víc se usmívat...).


Tak a pak si Gretchen po tomhle seznamu vytvořila další, kde ke   každému  měsíci přiřadila téma, kterého se bude týkat.
Má to rozdělené takto: leden - energie, únor - manželství, březen - práce, duben - rodičovství, květen - volný čas, červen - přátelství, červenec - peníze, srpen - věčnost, září - záliby, říjen - uvědomělé prožívání, listopad - přístup a prosinec - štěstí.


Já jsem v lednu začala a vybrala jsem si jen 4 úkoly pro sebe, pátý měla Gretchen "cvič pořádně". Protože já ani necvičím, ani nehodlám začít, tak jsem ho nemusela plnit. Příjemné. Hned jsem si vzpomněla, že jsem zároveň splnila i jedno z přikázání - jednat s upřímností a tak jak se chci pak cítit. A cvičení mě opravdu nebaví. Brrrr....na druhé straně nemám nic proti pohybu na čerstvém vzduchu, ale formou výletů a procházek a pro potěšení, ne z nutnosti.

V lednu jsem si tedy zapsala do diáře:

* choď dřív spát
* vyhazuj, vylepšuj, organizuj
* vyřiď nepříjemný úkol
* jednej energičtěji

Tak jsem si vyhradila jeden večer a sepsala jak budou probíhat mé následující dny.
Ráno si nebudu číst knížku, ale namísto toho si hned uklidím kuchyň a začnu připravovat oběd. Číst si budu večer, až děti usnou a bude klid. Také si večer zapíšu zážitky ze dne, průpovídky dětí, moje pocity i drobné úspěchy.

Jak jsem byla celá natěšená, stanovila jsem si pro sebe nemalý úkol - sepsat si na CELÝ týden jídelníček, podle kterého budu i nakupovat i vařit. Docela naivní představa, ale měla jsem za to, že mě to donutí!

Úkol "vyhazuj, vylepšuj, organizuj" se mi zalíbil ze všech nejvíc. Já hrozně ráda dělám čistky. Hlavně v dětském pokojíčku.

Pak jsem si ještě nařídila zavolat čalouníka a domluvit potažení naší původně krásné sedačky v obýváku, vyřídit už konečně papíry s úrazovou pojišťovnou (obě děti měly v létě úraz) a uspořádat fotky dětí v počítači a dát je vyvolat ( je jich přes 800).

REKAPITULACE

 

Kuchyň jsem uklízela ráno, to už jsem totiž neměla ani kam postavit hrnek od kafe,  s přípravou oběda jsem začínala kolem půl dvanácté, takže tady zlepšení žádné.

Velký úklid v dětském pokoji jsem jako jediný udělala opravdu s radostí a téměř ihned. Prostě jsem popadla ten největší pytel na odpadky a začala ho plnit. Neměla jsem to srdce ho vyhodit, uklidila jsem ho do skladu. Děti kupodivu nic nehledají! Jak překvapivé, že?

 

Jídelníček nemám doteď sestavený, ale narazila jsem na výborný tip jedné maminky blogerky, ten tady rozvedu příště. 

 

Fotky jsem skutečně roztřídila, připravila je v počítači a chystám se dát je vyvolat (ale těch peněz co to bude stát, no moje hloupost, že jsem byla celé ty roky tak líná).

 

Čalouníka jsem zavolala a tím to skončilo. Obávám se, že za nový potah dáme stejnou sumu jako při pořízení nové sedačky. Tak se mi to nechce řešit....

 

Pojišťovnu jsem nedotáhla do konce, jen jsem si vytiskla formuláře.

 

Ale co plním stále, je "choď dřív spát", to mě baví, s tím opravdu nemám problém.

Tak aspoň něco.

Příště proberu únor, jsem ve skluzu, zítra už je březen. Beztak budu zase jenom rekapitulovat, na mě ty systémy asi nějak neplatí.