pátek 7. listopadu 2014

Šarmantní i přes svůj věk


Nejspíš nebude žádným překvapením, že nejčtenějším příspěvkem na mém blogu jsou Základní kousky šatníku.
V přehledu čtenosti se vyšplhaly na první místo díky počtu 144  shlédnutí. V těsném závěsu je další módní příspěvek Prvorepubliková noblesa. Je to pochopitelné, móda stále hýbe světem a obzvlášť u žen. Nepopírám, že i mě móda celkem baví. Psát o ní ovšem nemůžu sama za sebe, pomáhám si kvalitními články z knih, které mám doma a ze kterých čerpám pro svoje potřeby. 

Pamatuji si, že mě u obou příspěvků bavilo vyhledávat vhodné obrázky stylů a modelů. Po takovémto pátrání jsem u sebe zjistila, že jsem mnohem víc všímavější k módě na ulici.

Po dokonale vystajlovaných sebevědomých "kráskách" s kamenným výrazem v obličeji mě koukat nebaví, daleko inspirativnější shledávám jiné ženy. Ty, které dokáží skloubit dražší kousek s levnějším a doplní ho výrazným doplňkem. Ty, které jsou upravené a mají šmrnc.

Kristina Colloredo - Mansfeld
A je zajímavé, že právě takový vkus prokazují mnohem více starší dámy.
 
Jednu jsem měla možnost pozorovat u školy, když jsem vyzvedávala děti.
 
Pouštěla jsem ji na přechodu a mohla na ní oči nechat.
Paní měla na sobě úzkou delší sukni, k ní krátký dobře střižený semišový kabátek, kabelku v béžovém odstínu a lodičky na nižším podpatku.
 
Meda Mládková


Upravené krátké navlněné bílé vlasy ji spolu s vkusným a přitom nenápadným oblečením povýšily na ležérní eleganci.
 
Byla jednoduše oblečená, žádné výstřelky. Noblesa totiž spočívá v jednoduchosti a upravenosti, ne v módní okázalosti. Přehnané věci dáma nenosí. Připomínala mi Medu Mládkovou, sběratelku umění a mecenášku.

Já se mezitím styděla sama za sebe, protože víte co jsem měla na sobě já v autě? Domácí tepláky, mikinu, vlasy stažené do drdůlku a na nohách namísto bačkor botasky. Jedním slovem OSTUDA! Nedejbože, kdyby mě stavěli policajti a já musela vylézt z toho auta.
Karolínka, když nastoupila do auta, mě okomentovala slovy: "No, mami!"

Na druhou stranu mám osobní zkušenosti jak je těžké zachovat si čisté oblečení po celý den s malými dětmi. Světlé kalhoty nebo světlý svetr jsou pro ně přímo magnetem, aby se na nich dokonale vyřádily.

Jiřina Šiklová
Zrovna včera jsem četla na internetu pěkný článek o slow fashion. Tak jako existuje slow food čili pomalé jídlo, začíná být novinkou hnutí slow fashion, které "propaguje" módní teoretička Valerie Steel. V rozhovoru pro Hospodářské noviny řekla, že lidé dnes chodí do práce oblečeni, jako by šli vyklízet garáž. A věří, že svět módy je v ohrožení a chce-li přežít, bude se muset změnit.
Planeta se zaplavuje nepotřebným oblečením a netěží z toho nakonec ani zákazníci, kteří v obchodech většinou nenajdou nic nového, naopak pátou verzi již osvědčeného. Hnutí slow fashion, které propaguje pravý opak rychlé módy a snaží se přimět lidi, aby kupovali méně, ale zato kvalitnější oblečení, bude hrát v příštích letech čím dál tím důležitější roli.

O tom je přesvědčená i Eliška Coolidge Hašková, že s malými černými a dobrými způsoby můžete dobýt svět!



Eliška Coolidge Hašková
Ve své autobiografické knize
Pět amerických prezidentů, česká babička a já popisuje svoji babičku, která právě s jedněmi černými šaty a chováním -a to je klíčové- oslnila ty nejbohatší a nejvýše postavené lidi. 



Podle Elišky by tedy v dámském šatníku neměl chybět jeden úžasný kostým, nejlépe tmavomodrý nebo černý, a sukně, rovná, jednoduchá, dobře ušitá. Žena se má naučit hledat  míru v jednoduchosti. Méně komplikovaný vzhled vždy působí elegantněji.

5 komentářů:

Bára řekl(a)...

Mám takový dojem, že napsat "souhlasím" nestačí. Přijde mi to málo. Ano, v dnešní konzumní společnosti se výlohy mění co týden a člověk si většinou nic za plnou cenu nekoupí. U mě to bývají jen boty, které mě doopravdy chytí za srdce, protože mám velikost 38 a ta je pak většinou při slevách a výprodejích pryč. Nerozumím tomu, že se toho tolik produkuje na jedné straně a na straně druhé lidi nemají, co do pusy, natož aby si koupili na každou zimu jiné boty (to není můj případ). O slow fashion jsem ještě neslyšela, ale rozhodně za nimi stojím! bára.kára blog

Lenka Silerova řekl(a)...

Presne o tomto jsem posledni tyden premyslela! Jak se nakupuje zbytecne mnoho levneho obleceni, ktere se po kratke dobe zahodi, protoze je uz nemoderni nebo znicene. Uvahy vedly do vetsi hloubky k nedustojnym pracovnim podminkam a smesnym platum, ktere umoznuji levnou vyrobu a levnou distribuci ... Ach jo, ale jeste pred par lety jsem bohuzel patrila k "se"..... Skvele tema, moc pekne napsane, kdyz se rekne sarmantni dama, mne se hned vybavi herecka Zita Kabatova nebo ponekud mene znama Zdenka Prochazkova (vubec se mi k ni to jmeno nehodi).
Pis dal, cloveka to nuti k zamysleni a to je prima :)

Věra Černá řekl(a)...

Naprosto s vámi oběma souhlasím a jen doufám, že se spoustě lidí tenhle společenský konzum zprotiví a začnou se proti němu rozumně bránit.
Jinak, i já jsem byla přesvědčená, že musím mít všechno nejkvalitnější, ihned a pořád něco shromažďovat a kupit, až mi to jednou prostě došlo, že je to cesta k vnitřnímu trýznění a kýžené štěstí mi to určitě nepřinese. Ale ta cesta je trnitá, to je pravda a lákadel je kolem dokola pořád spousta. Na druhou stranu se člověku řádně uleví, když si to přizná a uvědomí.
A ještě něco - ten konzum se týká i spotřebičů a tam mi to hodně vadí, protože za poslední měsíce jsme "přišli" už o tři elektrospotřebiče a to můžeme být ještě rádi, že prý nám sloužily déle jak 5 let. No z toho jsem šla do kolen. Jak to že, Tatramatky nebo Remosky dokázaly sloužit víc jak 20 let a teď se všechno dělá na 5 let a konec?! Tohle jednání výrobců mě strašně rozčiluje! Ale to jsem značně odbočila...
Tak snad zas něco brzo vyplodím :)

Martina Nývltová řekl(a)...

Zrovinka předevčírem jsem udělala vítr ve svojí šatní skříni. Dnes jsem musela požádat mého muže, aby mi ten obrovskej pytel nepotřebných věcí naložil do auta - chystám se obdarovat potřebné. Dělám to hlavně pro svůj dobrej pocit, že všechny ty "zbytečně" utracené peníze nebyly úplně zbytečné!.. ale ano, je to přesně ten důvod, proč můžu vyřadit téměř půl šatníku - konzum. Ale snad jsem teď už dostala rozum! :-) I když vím, že mým hlavním důvodem neustálé změny šatníku jsou výkyvy váhy nebo deprese... Díky za myšlenku, příště si na tebe vzpomenu, až mě zase popadne nákupní nálada...

Věra Černá řekl(a)...

Přesně to samé jsem udělala už před rokem, vyřadila všechny hadry co jsem přes rok na sebe nevzala a "obdarovala" charitu. Stále ale v mé skříni vyčkávají např.plesové šaty, dlouhá tmavá sukně do divadla nebo růžový kabát s velkýma knoflíkama, ve kterém se cítím prostě nemožně. Nemám sílu se jich ale zbavit a asi je to i zbytečně drastické všechno zahodit. Mám je pro strýčka Příhodu, ale už to bude víc jak 4 roky...

Né že mi pak budeš nadávat, že si kvůli mně teď nic nekoupíš...:)

A ty výkyvy nálad znám velmi důvěrně, kdy mám potřebu si něco dopřát na sebe.
Docela mi v tom pomáhá prohrabat se v módních výstřižcích, které si schovávám, když mě něco zaujme a popřemýšlím, jestli bych nějaký ten starý kousek nemohla zkombinovat s jiným co mám doma a nenosím, popřípadě si alespoň k tomu pořídit vhodný šátek. To zase není tak nákladné.

A ještě jednu myšlenku si často připomínám, napsala ji moje oblíbenkyně socioložka Jiřina Šiklová: "Máme doma zbytečně moc hadrů a šatů pro různé příležitosti a stejně tak přistupujeme ke vztahům."

Nejlepší koncert U2 v Dublinu

Bylo nebylo...před 40 lety se v irském Dublinu dala dohromady legendární kapela U2.  Ve stejném roce jsem se narodila i já. Před zhruba 20 l...