Radost z těšení

V týdnu jsem šla s dětmi koupit nové boty a bundu.

Pořídili jsme podle mých představ, děti se těšily z nových bot a až do večera už je ze sebe nesundaly. Později, když už leželi v posteli, jsem vyslechla jejich rozhovor. Šeptali si, jak se těší na ráno, jak si vezmou na sebe ty nové věci a pochlubí se dětem ve škole a školce.

Připomnělo mi to sebe, když jsem dostala něco nového nebo mi mamka koupila pěkné oblečení a já se taky nemohla dočkat následujícího dne, abych se v tom mohla "vytáhnout" před ostatními.

Hned po ránu jsem si představovala sama sebe, jak v novém oblečení zažiju něco mimořádného nebo se něco zvláštního stane. Nevím, jestli se skutečně něco stalo, na to si už nevzpomínám, ale ta nedočkavost, aby už byl druhý den, ta se mi připomněla díky dětem.

Byla to tehdy bezvadná motivace jak se ráno dostat z postele s hodinovým předstihem.

Já jsem si dnes taky udělala radost a změnila si pozadí blogu. Myslím, že je lepší než předchozí a já se na něj pořád chodím dívat na mobil a těším se z něj.

A ještě jedna perlička na závěr.

Ve čtvrtek vypadl Tomovi první zub. Zabalili jsme ho důkladně do kapesníku a vložili pod polštář, aby si ho našla zoubková víla a přinesla Tomovi malý dárek.

Tomík byl z toho celý nervózní a hlavně zvědavý, jak vlastně se to ta zoubková víla dozví, jestli trefí k němu, jestli mu přinese to autíčko, které se mu líbí atd.

Povídali jsme si o tom a já jsem se ho ptala co by si doopravdy od zoubkové víly přál. Zamyslel se a pak mě dorazil: "Já bych si přál, aby ti zoubková víla vyměnila mozek a ty bys byla hodnější!"

Já jsem jen lapala po dechu, ale musela jsem se tomu smát, nevím, kam na to chodí.

Ale dala jsem si závazek, že se budu od rána snažit a dokážu celé mé rodině, že umím být "hodnější".

Tomík mi ráno přišel ukázat autíčko, které si přál a protože jsem se na něj usmívala, pochopil, že mi víla skutečně vyměnila mozek.

V  7.50 už si to nemyslel, protože jsme se dohadovali v chodbě o čepici a "nestíhali" školku.

 

Nedalo mi to se zoubkovou vílou a vyhledala jsem si o ní údaje.

Co dělá zoubková víla?

Zoubková víla (zubní víla, Zubnička) chodí v noci tajně do dětských pokojů a hledá vypadlé mléčné zoubky, které pro ni děti schovaly pod polštář. Zuby pro vílu jsou připraveny v krabičce, v plátěném sáčku nebo zabalené v ubrousku či kapesníku. Víla dá dítěti za zoubek dárek nebo peníze. (Obvyklá taxa za český „mléčňák“ bývá prý dvacetikoruna). Děti někdy pod polštář přidávají k zoubku obrázek, kde mají své přání nakresleno.

Kde se tu vzala?

Z historie se dozvídáme, že dříve byly vypadlé zuby pohřbívány, a to proto, aby se zubu nezmocnila zlá síla (nebo čarodějnice) a děti nezačarovala nebo neuhranula. Jiným důvodem mohla být pověra, že teprve po řádném pohřbení mléčného zubu může vyrůst zub nový, trvalý.

 

A jak se dostala k nám?
Přicestovala z Ameriky po roce 1989, a to společně se Santa Clausem a sv. Valentýnem. Prý dříve nedostala vízum :o) V jiných zdrojích se uvádí, že pochází z Anglie, Francie či Německa. Ať je to jak chce, české děti zoubkovou vílu uvítaly s otevřenou náručí. Pokud se o víle nedozvěděly od paní učitelky v mateřské škole nebo od svých rodičů a prarodičů, mohla do jejich srdíček vklouznout třeba přes pohádkovou knížku nebo přes kamarády.