Na Radosti

Včera jsem dočetla (už potřetí) knížku Tajemství od Rhondy Byrne a je zajímavé, že i po třetí četbě v ní nacházím nové a zajímavé věci a připadá mi, že až teď tomu "obsahu" začínám víc rozumět. Možná některé věci vážně potřebují čas a uležení nebo vstřebání...
Poznamenala jsem si zase některé pasáže do sešitu, abych si i později znovu a znovu připomněla některé kroky a mohla si je zkoušet i během dne. Jako třeba dneska. Vybrala jsem si o radosti. Ráno jsem si položila otázku co mi dělá radost a usilovně nad ní přemýšlela.

Ze zkušeností vím, že při tom maratonu kolem dětí, domácnosti, práce atd. není moc šance se na chvilku zastavit, třeba i zavřít oči a jen tak meditovat nebo relaxovat a přemýšlet nad konkrétními věcmi, které nám dělají radost. Já mám tento týden ale takovou malou dovolenou, i když chodím do práce, všechny tři děti jsou na prázdninách u babičky a dědečka. Pro mě to jsou chvíle volna a klidných dní. A to doslova. Ráno mám čas se nasnídat, kávu si vypiju v křesle a ještě si k tomu stačím číst knížku. Po práci koupím minimum věcí k večeři - je vedro, tak stejně není chuť se nějak přejídat :) a po takovém malém šolichání v kuchyni (dala jsem si sice závazek, že až se děti vrátí, uklidím jim pokojíček, ale nechce se mi) znovu zasedám ke knížce a dělám si radost. Střádám si tyhle chvilky kdy po mně nikdo nic nechce jako svátost na horší dny...

Současně s tou otázkou co mi dělá radost, jsem taky uvažovala o člověku v mém blízkém okolí, který se umí radovat. Protože se doporučuje v knížce takového člověka najít a co nejvíce pobývat v jeho přítomnosti a učit se od něj radosti. Bohužel, ať jsem se rozhlížela jak jsem chtěla, na nikoho jsem "nenarazila". Žádný Radovan se mi neukázal.

Ale vzpomněla jsem si na svého oblíbence Romana Vaňka a na pěkný článek, který jsem si schovala. Roman totiž vaří a předává gastronomii ostatním s radostí a s nadšením. Vůbec mě nepřekvapilo, že je milovníkem a sběratelem starých českých kuchařek od dob zlaté éry M.D. Rettigové. Oceňuje českou gastronomii z první republiky a snaží se  ji vrátit na výsluní kam patří. Svým entuziasmem, se kterým mluví o poctivé české kuchyni a výběru kvalitních potravin, mě pokaždé dokáže strhnout. Můžu se pochlubit sbírkou jeho kuchařek - mám čtyři! Ještě mi chybí jeho podpisy a popovídání si s ním...třeba se mi někdy poštěstí.

Proto jsem si i zapamatovala větičku, kterou vyřkl v článku:
" Ježišmarja, je mi pětačtyřicet, tak chci dělat věci, který mě bavěj a po vzoru Richarda Krajča jsem se rozhodl, že budu šťastný :) ".

To úplně stačí, že?
Dělejte věci, které máte rádi. A hlavně, buďte šťastní již nyní. Mějte prostě dobrou náladu. Víc dělat nemusíte.

Posílám skladbu z nového alba Anety Langerové Na Radosti