Naše první letní dovolená u moře

Prázdniny jsou nenávratně pryč, začal školní rok a s ním spojený blázinec. Naše opálení z dovolené už vybledlo, ale vzpomínky naštěstí ne.

Letos jsme se rozhodli pro naprosté nicnedělání a válení u moře a bazénu. Naše děti, především kluci to velmi ocenili. Měli velkou radost, že se nebudou plahočit po Čechách na kole, jako tomu bylo zvykem za poslední čtyři dovolené strávené na Šumavě, v Třeboni, Beskydech a loni v Doksech.

A tak jsme se pro změnu vypravili na malinký ostrov Kos v Řecku.Dovolenou jsme si dopřáli jako vánoční dárek a celý půlrok se poctivě těšili. Každý se teda těšil na něco jiného: kluci na svůj první let, Kája na moře a šnorchlování, Zbyněk na jídlo a já na opalování s knížkou a hlavně na to, že po mě nikdo nebude chtít vařit! A můžu říct, že se nám vše splnilo a vydařilo, i když jsme zažili i trochu perné chvilky. Hlavně s naší cestou.

Už v neděli ráno nastala menší panika s parkováním na letišti. Všechny garáže  totiž byly buď plné nebo rezervované. Shánět v den odletu (i přesto, že jsme letěli až druhý den v 5 ráno) volné místo pro auto se ukázalo jako zbytečné. Vše obsazené. Vymysleli jsme jinou variantu. Přiblížit se co nejvíc k letišti a pak si vzít taxi. Nejvýhodnější bylo nechat auto na placeném parkovišti P and R u obchodního centra Zličín. Myšlenka skvělá, tak jsme se začali konečně chystat. Aby nám všechno klaplo, museli jsme nejpozději o půlnoci vyrazit směr Praha. Kluci už byli celí nedočkaví a tak jsme s přípravami začali dřív než bylo v plánu. Jak jsme později zjistili, bylo to prozíravé. Asi v deset večer, kdy jsme všechny věci zabalili do kufrů a tašek, jsme vytáhli osobní váhu a začali převažovat zavazadla. Samozřejmě, že jsme přetáhli. Takže znovu přebalit, rozdělit do více kufrů a znovu zvážit. Napotřetí to klaplo. V tu chvíli Zbyněk zamkl zkusmo zámek u kufru, do toho přišla Kája a začala točit číslicemi (asi z legrace). A bylo vymalováno, kufr se nedal otevřít. Ještě štěstí, že jsme pořád měli dostatek času. Nakonec jsme kuchyňským nožem vyškubli panty, zámek povolil a kufr se díkybohu otevřel. Otřeli jsme si studený pot z čela a kufr pro jistotu zajistili Kájiným zámkem ze školní skříňky.

V 11 večer jsme vyrazili na cestu na letiště. Ve čtvrt na dvě jsme dojeli k parkovišti na Zličíně. Brána zamčená, otevřeno měli pouze do 1h. Co teď? Riskli jsme to a nechali auto před Tescem. Naštěstí jsme ho po návratu v pořádku našli, ale strach jsme teda měli. Na letiště jsme se dopravili Uberem, pro mě i pro Zbyňka do té doby naprosto neznámé taxi služby. Jak jsme si pochvalovali, že máme moderní dítě (Kája), které sleduje youtubery. Menší problém byl, že v Uberu nepočítají s pětičlennou rodinou s obřími zavazadly. Na letiště nás vezl malý ford focus. Ale i do něj jsme se nakonec poskládali.

Na letišti jsme si nechali zabalit do fólie náš lodní kufr (světle zelené barvy), aby se nezašpinil a stoupli si do fronty pro letenky. Konečně jsme byli na řadě, kufry se převažují a přijde otázka, jestli v nich nemáme elektroniku - mobily, tablety, kameru apod, abychom si je vyndali a měli u sebe na palubě. Opět nás polilo horko. Jak jsme kvůli váze přendávali věci do dalších kufrů, byli jsme přesvědčeni, že kamera a tablet je v zafóliovaném zeleném kufru! Naštěstí se ozvala Kája, která si tablet i kameru vzala do svého malého kufříku. Nebyl problém obsah vyndat. Uffff.....

Za hodinu už jsme seděli na palubě a nechali se odnášet vstříc slunnému a teplému Řecku. Let byl fajn, za necelé 3 hodiny jsme z okénka viděli Kos. Jediný, kdo přistání odtrpěl, byl Tom. Byl nachlazený a klesání letadla si fakt protrpěl. Brečelo tam víc dětí, tak se v tom řevu ztratil.

Legrační bylo, že když jsme opouštěli Čechy, byla strašná zima (jenom 9 stupňů), ještě na letišti v Praze i v letadle na palubě jsme uvítali teplé oblečení kvůli klimatizaci. Ale v momentě, kdy se otevřely dveře od letadla a na schůdkách se do nás opřelo řecké sluníčko (i přesto, že bylo 8 hodin ráno), tak jsme se zpotili během sekundy.

Z letiště nás cestovka zavezla klimatizovaným autobusem do našeho hotelu. Celou cestu jsme hltali ubíhající krajinu a vyhlíželi, kdy uvidíme naše ubytování. Samozřejmě že jsme se ještě doma dívali na fotky na Googlu a na web, ale zároveň jsme se báli, abychom nebyli zklamaní.

Nemuseli jsme se bát. Všechno bylo DOKONALÉ. Ale naprosto!

 Už vidíme ostrov Kos

Jídlo v podobě rautu - vynikající, hlavně upravená zelenina na řecký způsob 

Naše pláž :) 

Pohled z taverny - zase fantastické jídlo a báječná atmosféra

Na výletě ve městě Kos

Malebné uličky se suvenýry

Dětem se líbilo všechno: moře, bazény, jídlo, pláž, sluníčko, venkovní lunapark, letadlo (to především). Tahle dovolená za všechny prachy stála za to!